„Změna klimatu však způsobila, že objevujeme vzácné teplomilné exempláře, na které jsme nenarazili desítky let, včetně nových druhů,“ říká Jiří Polčák, který pro Českou mykologickou společnost provádí v Beskydech každoroční průzkum plodnic.
Košíkem do poloviny plným hřibovitých hub se například předevčírem pochlubil Vladislav Szotkowski, který hřiby sbíral na Jablunkovsku. „Mám svoje tajná místa, kde se nyní po deštích udržela vláha,“ prozradil pouze.
Polčák souhlasí, že než začne na podzim hlavní houbařská sezona, je třeba si hlídat, kde spadly srážky.
„Nějaké houby se dají nalézt i u potoků a mokřadů. O červenci se v posledních letech dá říct, že patří k měsícům, kdy houby odpočívají. Muselo by alespoň sedm dní vydatně pršet, aby se probudily,“ říká Polčák.
Podle něj, i když teď lokálně houby vyrostou, bývají červivé. Polčák je nyní zkoumá v oblasti Bílé a Velkých Karlovic.
„Půda je tak vysušená, že mi všechno praská pod nohama. Změny počasí však také způsobily, že častěji nalézáme vzácné houby. V Beskydech se už pravidelně vyskytuje teplomilný hřib zavalitý, poprvé zaznamenaný před deseti lety. Dále hřib šedomodrý, uznaný od roku 2017 jako úplně nový druh, a hřib Moserův, který má taky rád parno. Dříve jsme našli dva tři za rok, teď i třicet,“ konstatoval Polčák s tím, že změna klimatu přináší i ztráty, protože skoro vymizel například hřib borový.
Za houbami do Beskyd se vydala i mykoložka Hana Ševčíková. „Také nacházím houby, které bývaly vzácností. Trepkovitka šafránová dříve rostla jen na jihu, dnes na ni narazíme i v horách. Do poradny nám lidé nadšeně nosí hřiby s klobouky až 30 centimetrů v průměru. Jde ale o dříve ojedinělý a nejedlý hřib medotrpký. Nyní ho přibývá,“ poznamenala Ševčíková.
Výjimečné exponáty nalezl i fotograf hub Luboš Kantor z Bystřice na Frýdecko-Místecku. Sucho jim nevadí, protože je vyhrabával z podzemí. „Některé jsou sice jedlé, ale zároveň chráněné,“ podotkne Kantor a ukáže fotku mrštce jagavého, který vypadá jako oko na špejli.
