Všechny tři hotely patří do mezinárodní skupiny CPI Hotels. Stejně jako další ubytovací zařízení v celé Evropě se i ty ostravské musely v posledních měsících potýkat s příchodem koronaviru.
Jak se vás dotkla koronavirová pandemie?
Hotel Imperial byl zřejmě jediným hotelem v Ostravě, který byl otevřen po celou dobu, ostatní hotely byly vždy alespoň na nějaký čas uzavřeny. Poskytovali jsme ubytování lidem, kteří nemohli kvůli covidové situaci odjet. Do Imperialu jsme stáhli jak hosty z Clarionu, tak z Quality, ubytovali jsme i několik hostů z dalších hotelů. Šlo řádově o jednotlivce.
Běžní hosté, předpokládám, nepřijeli.
Ostravské hotely nejsou zaměřeny na turisty, ale spíše na firemní klientelu. K tomu nám v létě hodně pomáhají festivaly, které letos bohužel nejsou, takže je pro nás období prázdnin a dovolených horší. Ale když odečtu přínos Beats for Love a Colours of Ostrava, jsme nějakých 20 procent pod běžnou obsazeností, což není zas tak špatné. Ale ti hosté nám samozřejmě chyběli a chybí. Nejvytíženější býváme v květnu, červnu, to bylo letos ze známých příčin hodně slabé období.
Na snížený počet hostů jste museli reagovat, že?
Lidská síla je pro nás nejnákladnější položkou. Do konce dubna jsme vytvořili plán pro naše tři ostravské hotely, kdy jsme kvůli vývoji situace museli redukovat stavy zaměstnanců. Na konci dubna jsme počítali s tím, že hotel Quality neotevřeme do konce roku a hotel Clarion, který je s kongresovým sálem až pro tisíc osob největším kongresovým hotelem v regionu, že otevřeme na začátku září. A v okamžiku, kdy nikdo nesměl nikam, jsme museli počítat i s tím, že jej neotevřeme ani do konce roku. To se nakonec naštěstí změnilo. A v souvislosti s vývojem situace jsme museli redukovat i personální stavy.
Kolik lidí jste museli propouštět?
Řeknu to jinak. Když sečtu tři naše hotely v Ostravě, kde by bylo celkové číslo zaměstnanosti tři, tak jsme dnes na čísle 1,8. Čili zhruba čtyřicet procent. Ostrava je navíc na rozdíl od Prahy v situaci, kdy zde nemůžeme tolik využívat agenturních zaměstnanců, pružněji reagovat na výkyvy trhu. Takové zaměstnance tady totiž nikdo nenabízí. Proto musíme mít více kmenových zaměstnanců než pražští kolegové, proto jsme do toho museli sáhnout rázněji než jinde. Jako první jsme se rozloučili se zaměstnanci na dohodu a dohodu o provedení činnosti, bohužel i s těmi, kteří byli ve zkušební době. Dohodli jsme se ovšem, že je přijmeme zpět, jakmile se situace zlepší.
To zřejmě nebyla vaše jediná reakce.
Měli jsme ve střednědobém plánu optimalizaci nákladů pro naše tři ostravské hotely zahrnující ve výsledku například jedno společné mzdové oddělení, jedno obchodní oddělení a podobně. To vše koronakrize urychlila a udělali jsme to rychleji.
Zlepšila se díky koronaviru situace na trhu práce? Mohli jste si třeba lépe vybírat, získat kuchaře, kterého jste dlouho chtěli, a podobně?
My jsme hlavně řešili, co s našimi lidmi. Takže šlo hlavně o redukci.
Kolik vás stála hygienická opatření v době koronaviru?
Částku vám neřeknu, ale naše příjmy nepokrývaly výdaje. To, co se stalo na jaře, byl vlastně dominový efekt. Řetězec se naboural a přestal fungovat. To není tak, že máte v bance peníze a z těch platíte mzdy, dodavatele a služby. A když neplatili nám, my nemohli platit dál. Naší prioritou byly mzdy a provozní náklady, energie. Všechno ostatní jsme domlouvali s dodavateli. Nebyli jsme jediní, koho se to dotklo, ale díky dlouhodobým vztahům jsme se domluvili na nějakém splátkovém kalendáři, který plníme. My jsme měli v průměru deset až patnáct obsazených pokojů na den, to nebylo s to pokrýt naše náklady.
Jak vysoké má takový hotel fixní náklady? Tedy ty, které musíte platit, i když nepřijede jediný host?
Jednoznačně nejvyšší jsou personální náklady. Ty se pohybují okolo pětatřiceti procent výdajů. Pak jsou tady energie. Ty nelze vypnout. Při uzavření – v březnu – jsme stejně museli hotely temperovat, aby se budovy a zařízení nepoškodily.
Vedle hotelu máte i restauraci, už se k vám zákazníci vrátili?
Co se Imperialu týče, 95 procent návštěvníků restaurace při obědech je zvenčí. Úředníci z okolních firem a podobně. V současnosti jsme zhruba na polovině dřívějšího stavu. Co se stálých hostů týče, jsme zhruba na třetině. Třicet procent lidí přijde občas, zbývajících čtyřicet procent se ještě bojí mezi lidi, nebo jsou ještě doma na home office. A další důležitý faktor je, že lidé začali šetřit. Nikdo neví, co bude, jaké budou restrikce, jaká bude zaměstnanost...
Nemáte strach, že se změní i návyky vašich hostů, že se začnou více využívat videokonference, bude se cestovat méně?
I tato varianta je ve hře, i k tomu může dojít. Žijeme v 21. století plném technologií. Každý hledá tu nejlevnější a nejefektivnější formu.
Čekají hotelnictví v souvislosti s koronavirem výrazné změny?
Ještě je brzy na nějaké závěry. S covidem se budeme muset naučit žít. Je tady a bude tady. Co se naší obchodní klientely týče, její práce je postavená na osobním kontaktu. Možná omezí pět cest měsíčně na tři, dvě vyřeší elektronicky, ale ten osobní kontakt je pro většinu byznysu zlomový. Bude to tak fungovat v rámci České republiky, otázka je, jak to bude se zahraničními obchodníky.
Kolik takových u vás je?
Zhruba padesát na padesát s tuzemskými hosty. Zatím se cizinci moc nevracejí, podle našich informací by se mohli začít vracet.
Situace už se tedy zlepšuje?
Červnová čísla byla lepší, než jsme čekali. Samozřejmě, že ve srovnání s předchozími lety je to úplně jiné, ale v tomto směru jsme optimisty.
Jak se vám v takové situaci jedná s bankami? Jste členy velké skupiny, to je asi výhoda.
To jde úplně mimo mě. Finanční záležitosti řeší naše generální ředitelství v Praze.
Jak vnímáte pomoc vlády? Hovoří se o možné podpoře ve výši okolo 200 korun na pokoj.
Důležité, aby taková podpora nakonec byla. Hovoří se o ní už dlouho, ale několikrát se to odložilo. Co se kurzarbeitu týče, to je pomoc, ten využíváme. Naše náklady jsou stále vyšší než příjmy, takže nám pomáhá. Kompenzace ušlého zisku by také pomohly, necháme se překvapit.
Jak vidíte výhled na další roky? Světová ekonomika brzdila už před koronavirem.
To ano, ty signály tady byly. Všichni očekávali, že dojde k nějakému zpomalení, ale nikdo nečekal, že to přijde ze dne na den a půjde o kompletní black out. Na to se připravit nedá.
Hosté k vám jezdí i kvůli velkým akcím, jako jsou kongresy a podobně. Ty, předpokládám, všechny padly.
Ano, většinu z nich pořadatelé přesunuli buď na podzim, nebo na příští rok, některé úplně zrušili. Ale jde o akce, které se plánují třeba dva tři roky dopředu. Na konci léta už míváme výhled na další rok, co se chystá. Pokud nepřijde to, co letos. A další zprávy o restrikcích, když máte kongresový hotel pro tisíc osob, vás příliš nepotěší.
Jak jste vnímali zavádění jednotlivých omezení? Stačili jste je zaznamenávat?
Pečlivě jsme je sledovali, občas jsme se v tom ztráceli. Ale Asociace hotelů a restaurací byla hodně aktivní, spolupracovala s vládou, stejně tak si svou práci odvedlo naše ředitelství v Praze, to nám ulehčovalo práci.
Nemáte strach, že vládě „dojdou“ peníze a pro hotely pomoc nezbude?
I k tomu může dojít. Ten pytel, ze kterého se berou peníze, není bezedný. Doufám, že nám stát nakonec pomůže.
Jak jsou na tom hotely v kraji?
Nejsme na tom tak špatně jako Praha nebo hotely na západě republiky. Praha je postavená vyloženě na cestovním ruchu a ten propad, zvláště u turistů ze zahraničí, tam je obrovský. Tím naše část republiky není tak postižená. Jsou tu Beskydy, jsou tu Jeseníky, ale tam je podle mých informací vše v pořádku, maximálně zaznamenávají mírný propad. V Praze je polovina hotelů zavřená.
Kdy se to zlepší?
Máte křišťálovou kouli? Rád bych se podíval. Pak bych vám odpověděl. Ale jsem optimista. V rámci skupiny máme akci Vyrazte z ponorky, situace se zlepšuje. Například ještě v květnu jsme mysleli, že bude hotel Quality zavřený až do konce roku, teď už víme, že jej otevřeme v průběhu srpna, stejně tak hotel Clarion. Na září už jsou hlášeny první akce, brzy budeme vědět, zda a v jaké podobě proběhne Zlatá tretra, Dny NATO. A Imperial už jede v plném provozu nyní. Obchodní klientela se pomalu vrací, víme o několika velkých akcích, které se chystají na příští rok, od sportovních přes kulturní akce až po kongresy. Na podzim už bychom měli být na nějakých 75 procentech našeho standardního vytížení. Jak už jsem řekl, jsem optimista.
