Jaká zvířata nyní přijímáte nejčastěji?
Teď jsou to jednoznačně ptačí mláďata a mezi nimi se občas vyskytnou i ta savčí. Ze savců to bývají hlavně veverky a nyní se začínají ve větším vyskytovat také malí ježci. Ti se k nám dostávají zejména tehdy, když přijdou o matku.
Jak člověk pozná ježka, který potřebuje pomoc?
Většinou se začne plazit po zahradě. Ve chvíli, kdy se ježek pohybuje ve dne a sám, je vždy potřeba na záchrannou stanici zavolat. Může velice rychle prochladnout a hrozí velké nebezpečí úhynu.
Kdy je třeba volat pomoc u dalších savců?
Pokud srnče nebo zajíček pobíhá za člověkem a píská, pak je něco špatně. V momentě, kdy jsou tato mláďata vyhladovělá, jdou za pohybem v domnění, že by to mohla být matka. Většinou to znamená, že přišla o matku a musí se nakrmit. Pokud ale srnčata a zajíčci naopak leží, nehýbou se a v podstatě dělají, jako že tam nejsou, je dobré je obejít obloukem a nechat být. Srnčata mají často stočenou i hlavičku směrem k břichu. Lidé nám někdy volají, že je mají na zahradě a mají psa. V tu chvíli je dobré zamezit psovi na den nebo dva přístup na zahradu. Doporučujeme otevřít i branku, aby si matka pro mládě mohla jednoduše přijít.
U zajíčků bývá problém, že na místě, kde je matka porodí, zůstávají i několik dní. To lidi mate a mají pocit, že už jsou opuštění příliš dlouho. Pokud ale člověk na zemi najde mládě veverky, téměř vždy je potřeba mu pomoci. Šance, že by ho matka přijala zpět, je minimální a veverčata navíc často bývají po pádu zraněná. To samé platí i v případě, kdy se samo vydává za člověkem.
Kontrolujete, zda se na místě nenachází více mláďat?
Když jsou nálezci místní, většinou se s nimi domluvíme, aby místo zkontrolovali i druhý den, jestli se nějaké mládě neobjeví. V minulosti už se stalo, že nám vozili veverčata tři dny po sobě. To stejné se stává i u ježků. Čilejší mláďata se ukazují rychleji, ta pomalejší a slabší později nebo uhynou přímo v hnízdě.
Co dělat v případě ptáčat?
Tam je to složitější. Člověk totiž musí vědět, zda je ptáče zraněné, nebo ne. Ve chvíli, kdy nám člověk zavolá, se proto ptáme, zda stojí na obou nohách a používá je. Dále zjišťujeme, jestli má obě křídla symetricky složená u těla. Pokud ani v jednom případě není problém, a zároveň není vidět žádné poranění nebo krev, jedná se o zdravé mládě. I když nelétá, nemělo by se brát, protože tato mláďata vyskakují z hnízda dříve, než se naučí stoprocentně létat. Rodiče je pak i nadále dokrmují a vědí, kde jsou.
Jak má člověk postupovat, když na takové ptáče narazí?
Pokud je mládě zdravé, i když nelétá, je dobré ho dát do nějakého křoví nebo keře. Vysazení na strom nemá takový efekt, protože většinou stejně znovu seskočí. V křoví se ptáče může schovat na zemi a také může šplhat po větvičkách. U malých soviček je to trochu jiné. Ty se často pohybují po stromě, kde je hnízdo, a to i v době, kdy ještě mají prachové peří. Občas spadnou na zem, kde zůstanou sedět. V tom případě je možné ho vzít a znovu vysadit na strom. Malé poštolky jde vrátit i přímo do hnízda, pokud člověk ví, kde se nachází.
Takže se lidé nemusí bát na ptáčata sahat?
Přesně tak. Ptákům lidský pach nevadí, na rozdíl od savců se neorientují čichem. U savčích mláďat už to problém je. V momentě, kdy se na ně sáhne, tak je matka velice často opustí a už se k nim nevrátí.
Je tedy lepší nejdříve zavolat na záchrannou stanici?
Určitě. Vždy doporučuji nejdříve volat, až pak jednat. Nikdy ne naopak. My chceme vždy celou situaci popsat, někdy poprosíme i o fotografie. A na základě toho poradíme další postup.
Které druhy ptáků se k vám dostávají nejčastěji?
Aktuálně je nejvíce pěvců. Jedná se hlavně o sýkorky, kosy a čekáme, že začnou přibývat i rorýsi, kteří každý rok bývají ve velkém počtu. Dále bývá hodně krkavcovitých, jako jsou straky nebo kavky. Soviček jsme letos naopak měli docela málo. Ale každoročně míváme kalousy nebo puštíky, z dravců ještě poštolky.
Častěji zachraňujete zvířata ve městech, nebo v přírodě?
To se úplně nedá říct. Lidé z měst volají často, protože tam běžně dochází ke konfrontaci se zvířaty, například v parcích. Zároveň ale volají i z výletů v přírodě. Typická je situace, kdy narazí na pobíhající ptáče na zemi. Většinou nakonec zjistíme, že se jedná o mládě kosa, které se zrovna učí létat.
Dokážete odhadnout, jak časté jsou případy, kdy mládě ve skutečnosti pomoc nepotřebuje?
Co jsem vypozorovala, tak asi polovina mláďat je odebraná zbytečně.
Snažíte se do přírody vypouštět všechna mláďata, která se do stanice dostanou?
Ano, pokud se je podaří odchovat, snažíme se o to vždy. Někdy bývá problém s tím, že mláďata přilnou k člověku. To často řešíme právě u zmiňovaných krkavcovitých. Tito ptáci pak žadoní o jídlo, přestože se umí z misky nakrmit sami.
Jak takovou situaci řešíte?
Musíme je umístit do voliéry do hejna o více jedincích. Styk s lidmi se snažíme omezit a do voliéry chodíme pouze na ranní krmení a kontrolu. Pak už se tam celý den nikdo nepohybuje. Ve chvíli, kdy se ptáci při vstupu člověka do voliéry plaší, bojí a přestanou škemrat o jídlo, vypouštíme je zpět do přírody.
Jak dlouho u vás mláďata většinou zůstávají?
To je hodně individuální, ale v případě ptáků to nejčastěji bývá měsíc až měsíc a půl. Záleží na tom, v jakém věku přijdou a jak rychle jsou schopni se osamostatnit nebo rozlétat. U savců se tato doba liší u jednotlivých druhů. Srnčata u nás zůstávají až do podzimu nebo začátku zimy, protože do konce srpna bývají krmená mlékem z lahve. Po odstavení je většinou umisťujeme do obor. U ježků se čeká, až naberou váhu alespoň 500 až 600 gramů. I je před vypuštěním nejdříve dáváme do voliéry. Stejně postupujeme také u veverčat, která u nás bývají asi nejdéle.
Kolik máte aktuálně na stanici mláďat?
V tuto chvíli máme na intenzivní péči okolo padesáti mláďat. Dalších dvacet je samostatnějších. Byli bychom schopni přijmout jednou tolik, ale to už bychom byli opravdu na hranici možností a kapacity.
A kdy bývá mláďat nejvíce?
Dalo by se říct, že hlavní sezona je pro nás od začátku května do konce září. Ta je zároveň rozmanitější i z hlediska druhů. V zimě míváme hlavně ježky.
Setkali jste se na stanici i s nějakými vzácnějšími druhy zvířat?
Nedávno jsme měli ostříže. Ze sov jsme pečovali o sýčky, sýce nebo sovy pálené. Každoročně se objevuje i orel mořský. Ze savců teď pečujeme o čtyři mláďata jezevce, o jedno mládě lasice hranostaje a občas se k nám dostanou také plši.
