Ještě neví nic o světě, ale už je z něj cestovatel a bojovník. V den narození procestoval kus kraje a dal zabrat mámě i lékařům. Díky nim vyhrál boj o život a po více než dvou měsících mohl opustit nemocnici.
Rodičům i sourozencům tak splnil přání. „Jsem šťastná, že první Matyáškovy Vánoce strávíme společně doma,“ říká paní Simona, která si nepřeje zveřejnit příjmení.
Devětačtyřicetiletá žena z Opavska má s manželem celkem tři děti, ale první dvě vyrůstaly jako jedináčci. Dospělá dcera, které je už 26 let a pracuje jako zdravotní sestra, se bratra dočkala až v šestnácti letech. A Šimonovi je dnes už 10 let.
Od chvíle, kdy se narodil starší syn, jsem cítila, že v naší rodině chybí ještě jeden člen. S manželem jsme chtěli co nejdříve třetího potomka, jenže se mi nedařilo otěhotnět a dvakrát jsem brzy potratila,“ líčí paní Simona peripetie před početím vymodleného Matyáška.
Poslední těhotenství probíhalo bez komplikací. Zvrat přišel počátkem 27. týdne, kdy do porodu zbývaly ještě téměř tři měsíce. „Ráno jsem vstala a měla zvláštní pocit, spíš intuitivní tušení, že něco není v pořádku. Bydlíme na Opavsku, ale gynekologa mám v Havířově. Manžel mě tam odvezl autem na kontrolu. Cestou jsem měla několik kontrakcí a lékař zjistil, že začínám rodit. Tvářil se nešťastně. Porod přišel příliš brzy. Měla jsem velký strach, že chlapec nepřežije,“ líčí žena stresové okamžiky z 16. října.
I dvě předešlé děti rodila před termínem, ale až ve 34. a 35. týdnu, kdy už byly vyvinutější a vážily okolo 2,5 kilogramu. Nebyly v tak velkém ohrožení života jako Matyáš. Ten potřeboval speciální péči, kterou nabízí jako jediné v kraji perinatologické centrum Fakultní nemocnice Ostrava. Ale převoz nebyl možný.
„Jen jsem v ordinaci vstala z křesla a praskla mi plodová voda. Lékař se bál, že do Ostravy bych nedojela včas. Sanitka mě proto odvezla do havířovské nemocnice. Po odtoku plodové vody se snížil tlak v děloze a lékařům se podařilo rozbíhající se porod pozastavit. Nakonec mě ještě dopoledne poslali do fakultní nemocnice,“ vzpomíná žena.
Ostravští lékaři se dál snažili těhotenství udržet, aby Matyášek mohl dozrát a sám dýchat. Jenže odpoledne žena musela podstoupit císařský řez. „Byla jsem při vědomí, píchli mi epidurál, proto vím, že porodník se dost nadřel, aby malého, který ležel v příčné poloze, dostal ven a neporanil ho. Jsem nesmírně vděčná, že to dokázal,“ říká žena.
Hoch vážil po porodu jen 990 gramů a měřil 37 centimetrů. Ještě neměl vyvinuté plíce, lékaři jej museli zaintubovat, připojit k dýchacímu přístroji a vložit do inkubátoru. Matka měla velký strach. Věděla, že další osud jejího syna je nejistý.
Děti, které neváží ani kilo, vždy bojují o přežití, říká primářka
Vždy se snažíme udržet těhotenství co nejdéle. Příroda ví, proč má těhotenství trvat 40 týdnů. Přesto se u nás každý rok narodí kolem 130 dětí s hmotností pod 1,5 kilogramu, z toho asi 50 novorozeňat váží méně než jeden kilogram, což vždy znamená boj o život. Celý organismus těchto dětí ještě není dostatečně vyvinutý,“ říká Hana Wiedermannová, primářka neonatologického oddělení fakultní nemocnice, které vypiplalo i Matyáška.
„Téměř 70 procent dětí s porodní hmotností pod kilogram od nás odchází bez postižení. Asi 20 procent má trvalé zdravotní následky a deset procent nepřežije,“ netají primářka, podle které šance nedonošených dětí na život a zdravý vývoj vždy záleží na řadě okolností.
„Matyášek byl naštěstí šikovný. Nemá vážný problém. Snažili jsme se udělat vše, aby mohl jít domů na Vánoce. V posledních dnech to záleželo na tom, kdy bude schopný přijímat dostatek mléka sáním,“ vysvětluje Wiedermannová.
Ze stresu přišla částečně o mléko
V minulých týdnech zdravotníci Matyáška nejčastěji krmili odstříkaným mateřským mlékem přes sondu. Od víkendu s ním byla v porodnici opět hospitalizovaná i jeho matka, která se snažila chlapce kojit.
„Sál dobře, ale rychle se unavil, takže potřeboval dokrmovat sondou. Navíc stres u mě způsobil částečnou ztrátu mléka, takže teď musíme dokrmovat i umělým mlékem. Věřím, že se to upraví. Hlavně že malý už nepotřebuje sondu. Ve středu mu ji vyndali a ve čtvrtek odpoledne nás pustili domů. Matyášek už váží 2,65 kilogramu a měří 46 centimetrů,“ líčí šťastná matka.
Nadšení jsou rodiče i sourozenci, kteří do nemocnice k nezralému miminku nesměli. „Starší syn to bral jako nespravedlnost, moc se na brášku těšil. Teď si to užívá,“ dodává paní Simona s tím, že dcera uvidí nejmladšího bratra až v první svátek vánoční. „Bydlí a pracuje v Ostravě a má bohužel směnu v nemocnici i na Štědrý den, takže jí to asi dřív nevyjde. Ale už se taky těší.“
