Zvláště v posledních letech se však legendární písničkář do jejího života vrací. Děje se tak prostřednictvím hovorů s religionistou Pavlem Hoškem, který ve své knize Jako anděl s polámanými křídly zkoumá duchovní rozměr Krylovy tvorby. Téma Kryl se stejně tak objevuje v souvislosti s iniciativou za umístění sochy anděla od sochaře Karla Frona v Teplicích, kde teď dvaasedmdesátiletá Sedlářová žije.
„Karel tam začínal, já tam končím,“ říká žena, která v roce 1968 emigrovala s rodiči do Německa. Později žila desítky let v Itálii, kde pracovala jako zdravotní sestra v hospici. Do Česka se vrátila před šesti lety.
Jak jste opustila Československo?
Pocházím z jižní Moravy, ale republiku jsem opouštěla ve čtrnácti letech z Ústí nad Labem. Otec byl veterinář a v padesátých letech byl nucen na Valašsku přesvědčovat sedláky, aby vstoupili do JZD. To se mu příčilo. Proto přijal místo ředitele v zoologické zahradě v Ústí nad Labem. Neměl s režimem problémy, ale po srpnu 1968 chtěl pryč. Měli jsme původně skončit v Argentině, ale i díky mamince to nakonec bylo „jen“ Německo. Byla jsem dítě a brala jsem to jako dobrodružství. Ale starší sestra byla zoufalá. Prožívala první lásku. Po roce se vrátila domů. Pak jsme se s ní až do začátku osmdesátých let neviděli.
A s dramatickým gestem ho vylil na ten náš žlutý koberec. Dokázal být krutý. Nejen ke mně. Ve své Teorii spolehlivosti, kterou miluji a oceňuji, napsal, že Karel potkal fatální děvku.
