Původní plány na umístění hvězdárny na kulturním domě ve vilové čtvrti Zábřeh-Družstvo zmařila druhá světová válka. Budovu poničilo bombardování. To, že pro Ostravu nebyla hvězdárna zrovna prioritou, vyplývalo i z jejího zaměření do podzemí. „Zdejší lid, celou svojí prací obrácený k černé zemi, si věru zaslouží, aby mu byl vybudován stánek, z něhož by mohl pohlédnout k jasu hvězd a v nekonečnost vesmíru,“ napsal tehdy o záměru šéf železáren a také projektant hvězdárny Jaroslav Klíra.
Členové Astronomické sekce Přírodovědecké společnosti v Ostravě, která fungovala od roku 1908, začali po roce 1945 opět intenzivně hledat umístění pro pozorovatelnu. „Podmínkou byla dopravní dostupnost a čistý vzduch,“ líčila dokumentátorka Archivu města Ostravy Lenka Rokowská.
Volba padla na pětipatrový dům na nároží Českobratrské a Herodovy ulice, který tam nechala ve třicátých letech vystavět pojišťovna Fénix. Byla tam místnost a hodinová věž s terasou. „Materiál na stavbu darovaly různé firmy. Vítkovické železárny zhotovily kopuli a nespočet brigádnických hodin odpracovali členové kroužku,“ přiblížila Rokowská.
K významným šéfům hvězdárny patřil Bedřich Čurda-Lipovský a také zapálený amatér Tomáš Pertile. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let popularizoval také americký výzkumný program na Měsíci Apollo. Informoval o jeho průběhu, ve hvězdárně promítal s obrovským úspěchem dokumenty, které si půjčoval ve filmotéce na americké ambasádě v Praze.
„Šéfka Osvětové besedy, pod kterou jsme spadali, byla zuřivá komunistka a spatřovala v tom protisocialistickou činnost,“ vzpomínal Pertile pro Paměť národa v roce 2018. Po jeho nuceném odchodu začala hvězdárna upadat a v roce 1981 definitivně skončila. To už začalo fungovat nové planetárium v Ostravě-Porubě.
