"To se nedá říct, kde jsem to v Karlovci měla nejradši. Tam bylo všude dobře. Kolem byly lesy, kam jsme jako děti často běhaly třeba na houby. Byl to prostě moc hezký kus země."
Proč vznikla přehrada?O stavbě Slezské Harty se začalo uvažovat v 60. letech 20. století kvůli nutnosti posílit vodárenskou nádrž Kružberk. Nejmladší nádrž v zemi se stavěla od roku 1987. Zabrala části území obcí Leskovec nad Moravicí, Roudno, Razová, Nová Pláň a Dlouhá Stráň. Karlovec zalila celý, zůstal jen kostel s farou. O osudu Karlovce a dalších obcí natočila Česká televize jeden z dílů cyklu s názvem Zatopené osudy. |
Tak vzpomíná na místo, kde se narodila a prožila několik desetiletí, Marta Zlámalová. Patří k asi dvěma stům padesáti obyvatelům Karlovce, kteří před dvaceti lety museli opustit své domy kvůli stavbě Slezské Harty. Jejich obec jako jediná z šestice vsí, jichž se budování nádrže dotklo, zmizela pod hladinou celá - až na kostel a faru.
Na vesničku prý nelze zapomenout
V pátek se několik desítek místních setkalo po dvaceti letech. Nápad sraz v Bruntále uspořádat měl Zdeněk Hublík, poslední předseda občanského výboru v Karlovci.
"S lidmi z Karlovce se potkávám jen občas. Všichni vždy vzpomínají na vesnici a říkají, že by se rádi viděli i s dalšími sousedy. Tak jsem si řekl, že když jsem teď v důchodu, mám víc času a můžu sraz zorganizovat," říká Hublík, který coby představitel obce Karlovečanů v roce 1989 předával pamětní listy vydané u příležitosti oficiálního zániku vsi.
"To víte, že to byly nervy. Bylo těžké odejít," vzpomíná na dobu přelomu 80. a 90. let minulého století Marta Zlámalová, které přidělili byt v Bruntále. S manželem se do něj stěhovala na začátku ledna 1990. V té době ještě někteří obyvatelé v Karlovci stále žili.
Kostel sv. Jan Nepomuckého jako jediný zůstal jako němý pamětník zlatých časů obce Karlovec.
Zmizelý Karlovec - v popředí jeden ze dvou rybníků, vzadu kostel.
O záměru postavit nádrž přitom místní věděli několik desetiletí.
"Od šedesátých let byla v Karlovci stavební uzávěra. Vznik nových domů ani žádné velké opravy se nepovolovaly. Většina mladých kvůli tomu z obce odešla pryč. Říkali jsme si, že ta přehrada asi bude, ale kdy, to jsme nevěděli. Až později, když začali chystat stavbu, to bylo horší," vypráví Marta Zlámalová a vzpomíná na dobu, kdy obec fungovala.
Místo, kde stával její dům, poznala žena podle pařezu
Byl v ní domov důchodů, škola i školka, pošta, obchod, hostinec… "A bylo v ní třeba i kino, kam na promítání přijížděli lidé z celé okolí. Kinosál sloužil i k různým kulturním akcím," podotýká žena, která se v Karlovci narodila a chodila v něm i na první stupeň základní školy. Ve vsi byla v době jejího dětství malotřídka, žáci druhého stupně jezdili do školy do Bruntálu nebo Razové.
V Karlovci byly například i dva rybníky, navíc ves lákala spoustu chatařů a rekreantů.
Marta Zlámalová naposledy suchou nohou na místo, kde stával dům její rodiny, přišla krátce předtím, než ho v roce 1997 zalila voda. "Náš dům už byl tehdy zbouraný, místo, kde dřív býval, jsme poznali podle pařezu velké lípy, která stávala poblíž. Byla takový orientační bod. Všechny stromy ve vesnici samozřejmě pokáceli."
Slezská Harta na Bruntálsku.
Přehrada se stavěla od roku 1987. O devět let později odstartoval její zkušební provoz. Původně se předpokládalo, že se bude napouštět několik let, pak ji ale během záplav v červenci 1997 voda naplnila za týden. Nádrž tak zabránila velkým škodám na majetku na dalším toku řeky Moravice.
Zatímco třeba Zdeněk Hublík se do míst, kde býval Karlovec, často vrací, Marta Zlámalová přiznává, že pro ni cesta do krajiny zalité vodou, kde prožila kus života, není příjemná. "Chodíme tam málo. Dojet tam není snadné a navíc tam mívám svíravý pocit." Na dobu prožitou v Karlovci ale vzpomínají bývalí starousedlíci rádi, společné setkání chtějí za pár let zopakovat.
