Knížecí rod opavskému Slezskému zemskému muzeu zapůjčil unikáty, které se na veřejnosti objevují jen zřídka. Vzácné exponáty se do Opavy sjely i z dalších institucí z celé střední Evropy. Výstavu zároveň zahájilo hned pět členů knížecí rodiny Lichtenštejnů. Téměř celou ji tvoří zapůjčené předměty. „Od Lichtenštejnů naše muzeum získalo řadu darů, o Lichtenštejnech však nemáme téměř nic. Výstavu jsme poskládali ze zápůjček z celé střední Evropy, a to je na ní mimořádné,“ upřesnil autor výstavy a historik Slezského zemského muzea Ondřej Haničák.
Zasáhli Lichtenštejnové i do dějin Slezského zemského muzea?
Bez Lichtenštejnů bychom neměli naši Historickou výstavní budovu. Pozemky na stavbu výstavní budovy tehdejšímu opavskému uměleckoprůmyslovému muzeu daroval koncem 19. století Jan II. z Lichtenštejna. Zároveň dal 10 tisíc zlatých na samotnou stavbu budovy, což byl tehdy velký obnos. Posléze se stal i mecenášem muzea, do sbírek daroval řadu cenných předmětů. Podstatná část se dochovala dodnes a představují ty nejvýznamnější exempláře, které máme.
Jsou k vidění na výstavě?
Několik ano, vystavili jsme práce uměleckého řemesla, jako jsou věci ze skla, kovu či dřevořezby. Lichtenštejnové ale muzeu darovali i olejomalby, grafiky, byla toho skutečně kvanta. Rod takto obdarovával i jiná muzea v monarchii, Opava a tento region však měly určitou exkluzivitu. Jako zeměpáni či později významní velkostatkáři tady Lichtenštejnové podporovali i střelecké nebo turistické spolky, spolupodíleli se třeba na projektu výstavby první rozhledny na Pradědu.
Ale zatímco předmětů od Lichtenštejnů máme ve sbírce spoustu, nemáme téměř nic, co by dokumentovalo historii jejich rodu. Výstavu jsme poskládali z 95 procent z výpůjček z celé střední Evropy, a to je na ní mimořádné. Nejdůležitější část je přímo z knížecích sbírek. Unikátní kousky, které bychom za normálních okolností v Opavě neviděli.
Co se výstava snaží ukázat?
Představujeme Lichtenštejny a jejich aktivity v regionu. Nejen ve Slezsku, ale i v částech severní Moravy od 17. do první poloviny 20. století. Máme tady jejich portrétní galerii i originály dokumentů svázaných s první generací knížat. Podařilo se přivézt pergamenové listiny, kterými Karel I. získal v roce 1613 Opavské a v roce 1623 Krnovské knížectví v léno. Do té doby byl knížetem bez knížectví, pouze titulaturním, až ziskem Opavska se vyšoupl na pomyslnou společenskou špičku. Listiny byly v Opavě už před sto lety, kdy byla díky exkluzivnímu vztahu tehdejšího ředitele muzea E. W. Brauna s Janem II. z Lichtenštejna v Opavě výstava k 300. výročí zisku Opavska. Od té doby byly uloženy v rodovém archivu.
Co ještě určitě stojí za vidění?
Jedním z unikátů je dekorace Řádu zlatého rouna. Tento prestižní rytířský řád, založený na konci středověku, dodnes existuje. Jeho členové po přijetí dostávají řádové dekorace a my tady máme jednu z lichtenštejnského majetku, práci vídeňského zlatníka. Velkou zajímavostí je pak v části věnované vojenským aktivitám Lichtenštejnů památka na Mořice z Lichtenštejna, což byl významný vojevůdce aktivní za napoleonských válek. V jedné z bitev byl raněn a zachoval se jeho vojenský kabát, košile a další součásti výstroje. Ty byly ve stavu zborcení krví a dalšími nečistotami záměrně uchovány jako autentická památka na zámku Moravský Krumlov, který knížata vlastnila až do odchodu v roce 1945. Pak se mobiliář různě přesouval a dostal se do Jaroměřic v Čechách. Relativně nedávno byl kabát i další součásti znovu objeveny.
Zajímavá je i série uniforem rakouskouherské armády ze závěru 19. a počátku 20. století, raritní jsou především dětské uniformičky. Pocházejí z Muzea Novojičínska, teprve před několika lety se vystopoval jejich původ – že pocházejí z Velkých Losin a patřily Lichtenštejnům. Unikátů je ale spousta.
I nějaká regionální zajímavost?
Třeba takzvaná těšínka – lehká lovecká puška, ptáčnice. Ty se vyráběly v Těšíně od 16. století a byly zdobené vkládáním perleti do pažby i hlavně. Těšínsko bylo s Lichtenštejny svázané postavou Gundakara z Lichtenštejna, manžela piastovské kněžny Alžběty Lukrecie. Na pažbě vystavené těšínky je součástí výzdoby lichtenštejnský erb. Druhá taková dochovaná na světě je ve Victoria and Albert Museum v Londýně. Dokonce ani v lichtenštejnských sbírkách, kde také mají nějaké těšínky, pušku s erbem nemají. Tato pochází z našich sbírek.
Jaký v regionu zanechali Lichtenštejnové největší otisk?
Velmi důležitým fenoménem spojeným s Lichtenštejny byla rekatolizace, souvisela s jejich pozicí katolických zeměpánů. Tady bylo obyvatelstvo převážně protestantské a zajistit přijetí zpět katolické víry mělo především Tovaryšstvo Ježíšovo, jezuitský řád, který do Opavy povolali. Na Dolním náměstí v Opavě si zbudoval kostel sv. Jiří a kolej, kde vzniklo jezuitské gymnázium, jež se stalo významnou vzdělávací institucí v regionu. K založení koleje ukazujeme přímo z lichtenštejnského archivu vzácnou renesančně stylizovanou listinu vydanou generálem jezuitského řádu roku 1643.
Kostel sv. Jiří byl vystavěn jako monumentální raně barokní architektura a podobně impozantní byla i jeho fresková výzdoba. Na hlavním oltáři byl uctíván milostivý obraz Panny Marie Opavské, právě za ní se konaly poutě. Podstatná část interiéru kostela ale vzala za své při bombardování v závěru druhé světové války, kdy bomba spadla přímo do kostela. Připomínáme i poutní kostel na Cvilíně, tamní minorité souviseli s rekatolizací Krnovska stejně jako jezuité na Opavsku a Lichtenštejnové je podporovali. I tam uctívali Pannu Marii a byla rovněž silná poutní tradice.
Výstavu provází i hudba. Jaká?
Duchovní skladby Nicola Zangia, komponisty v 17. století aktivního i na Lichtenštejnském dvoře. Hudbu objevil hudební vědec Vladimír Maňas z Masarykovy univerzity a nechal ji interpretovat ansámblem specializujícím se na starou hudbu. Dává výstavě další rozměr.
Knížecí rod LichtenštejnůLichtenštejnové patří k nejstarším a nejvýznamnějším šlechtickým rodinám ve střední Evropě. Rod panuje v Lichtenštejnsku, vlastní rozsáhlé majetky v Rakousku a do roku 1945 měli majetky i v Česku, kde byl usazen sedm století. Rodina dnes čítá přes stovku členů, z nichž jen část žije v knížectví. Současným knížetem a hlavou rodu je Hans Adam II., nejbohatší evropský panovník. Kromě opavského a krnovského knížectví ji patřil například lednicko-valtický areál. |
Na vernisáži jste měli i rozměr gastronomický.
Máme velké štěstí, že v Opavě na Slezské univerzitě působí profesorka Irena Korbelářová, která se se svým týmem jako jediná v republice systematicky věnuje rekonstrukcím historických pokrmů. Máme ve sbírkách lékařskou knihu, jejíž autorkou je princezna z Lichtenštejna Marie Rozálie, provdaná Eggenbergová. Součástí knihy je i sbírka kuchařských receptů. Slezská univerzita pro nás tři recepty připravila. Je to alchymie, protože ve starých kuchařkách nejsou gramáže, asi to bylo know-how kuchařů. Současným Lichtenštejnům velmi chutnaly. Kniha je spolu s portrétem její autorky k vidění na výstavě.
Jaký význam mělo Opavsko a Krnovsko pro Lichtenštejny?
Zásadní. Zisk Opavska rodu zvýšil prestiž a region pro ně také představoval stabilní a významný zdroj příjmů. Jednak ze samotné role zeměpánů, ale také jako místo podnikatelských aktivit, jež provozovali ve vlastní režii. A podnikat uměli. Nejvýznamnějším odvětvím bylo lesnictví. Zajímavá je i metalurgie a hutní podnikání v 17. a 18. století. V obci Karlovice, obnovené po třicetileté válce a pojmenované po Karlu z Lichtenštejna, měl rod hamry a hutní provozy, dokonce ve vlastní režii i drátovnu. Od půlky 19. století tento typ podnikání převálcovala ostravskokarvinská aglomerace, ale památka na karlovickou hutní tradici zůstala alespoň v současném obecním znaku.
Lichtenštejnové v regionu ale nikdy nesídlili. Opavský zámek využíval jejich úřednický aparát a později jej pronajímali. Pak byl stržen a na těchto pozemcích zčásti stojí i výstavní budova Slezského zemského muzea.
Jak dlouho jste výstavu chystali?
První kontakt s tehdejším ředitelem sbírek Lichtenštejnů jsme navázali v roce 2019. To jsme si řekli, že by bylo fajn něco udělat a půjčit do Opavy exponáty svázané s dějinami obou knížectví.
Vstupovali nějak do její podoby Lichtenštejnové?
Do idejí výstavy ne. Jednalo se o tom, co je možné půjčit, co se stihne zrestaurovat. Byli velmi vstřícní, knížecí rod výstavu podpořil i tím, že zaplatil transport předmětů. Převážely je za přísných podmínek dva kamiony, do Opavy je doprovázeli jejich kurátoři a instalovali s námi. Z knížecích sbírek máme bezmála padesát předmětů, čtvrtinu výstavy, instalovali jsme je pět dní. Členové rodu pak měli velký zájem výstavu zahájit. Naposledy se větší počet z jejich sbírek vystavoval v roce 2009 ve Valdštejnské jízdárně v Praze po navázání diplomatických vztahů Česka s Lichtenštejnskem.
