„Kůže je připravená v činicím roztoku kyseliny mravenčí se solí. Právě ji postupně ztenčuji a oškrabávám její vnitřní stranu. Dělám to ručně, speciálním pořízem,“ vysvětlil preparátor Slezského zemského muzea Michal Jakubec.
Do plastového sudu s činicím roztokem lví kůži umístil hned poté, co muzeum majestátní zvíře získalo. „Kůže se musí zpracovat co nejrychleji, aby nezačala línat,“ upřesnil Jakubec.
V pracovně už má i na míru objednaný polyuretanový model lvího těla, zatím rozdělený do tří dílů. „Ten zkompletuji a musím na něj kůži i několikrát vyzkoušet a porovnat s dokumentací a získanými rozměry,“ popsal.
Prvním krokem před preparací totiž bylo detailní proměření Sohanových proporcí. Měřila se celková délka, výška v kohoutku, obvod těla a krku, délka končetin i ocasu. „Každý kus je proporčně trošku jiný,“ poznamenal preparátor.
Na základě toho pak model dotvaruje. „Do polyuretanu lze řezat pilkou jako do měkkého dřeva, opracovávat jej a obrušovat,“ doplnil.
Ani na takto opracovaný model však nelze kůži natáhnout jen tak. K domodelování měkkých částí, například v oblasti hlavy či svaloviny tlap, využije modelářskou hlínu. Do té vsadí i skleněné lví oči, které do Opavy putovaly až z Německa. Vytvořit musí preparátor i výplň ocasu.
„Uvnitř umístím drát a vatou a dřevitou vlnou vymodeluji objem a obratle,“ dodal Jakubec.
Práci na unikátním modelu musí skloubit i s letošní obnovou preparátorské dílny, do konce roku ale má být hotovo.