„Zkoumáme chování nádorových buněk při vzniku i postupu chronické leukemie. Nádorové buňky totiž využívají ke svému šíření v těle určité signální dráhy. A my jsme ukázali, že zablokováním těchto drah můžeme zabránit rozvoji leukemie,“ vysvětluje studentka Masarykovy univerzity v Brně, kde na výzkumu pracuje.
Údajně jste o farmaceutickém výzkumu původně neuvažovala? Co vás k němu tedy přivedlo?
Vlastně je mi obor farmacie pořád velmi vzdálený. Jsem biolog, vystudovala jsem molekulární biologii a genetiku, pak jsem v rámci doktorátu přešla k oboru fyziologie živočichů. Naše práce měla z počátku charakter spíše základního výzkumu – popisovali jsme mechanismy, které jsou zodpovědné za vznik leukemie, nebo čím se liší leukemické buňky pacientů s mírnou formou onemocnění od těch s nemocí agresivnější. Až později jsme se dostali k experimentům, které se blíží více práci farmakologů. Nejdříve jsme ověřovali, zda umíme leukemii zastavit či zpomalit pomocí určitých látek. A protože se nám to povedlo, dostali jsme se také k práci na vývoji vlastních látek pro léčbu těchto onemocnění, takzvaných kinázových inhibitorů. A v této fázi již s farmakology přímo spolupracujeme, abychom dokázali popsat, jak se látky v těle myší chovají a zda by mohly být někdy použitelné také u lidí.
Můžete ve zkratce popsat svůj studijní životopis?
Prozatím mám za sebou pouze studium na Masarykově univerzitě a krátkou stáž na Karolinské univerzitě ve Stockholmu. Do magisterského studia jsem se věnovala oboru molekulární biologie a genetika. V druhém ročníku bakalářského studia jsem se dostala k práci v laboratoři docenta Vítězslava Bryji, kde jsem dodnes. Během studia biologie je běžné, že studenti vypracovávají své diplomové práce na základě své vlastní experimentální práce v laboratořích. Řekla bych ale, že naše výzkumná skupina je výjimečná v možnostech, které studentům poskytuje. Už od začátku jsem se mohla zapojovat do reálného výzkumu a mohla jsem se naučit široké spektrum metod. Po magisterském studiu jsem navázala prací na vlastních projektech v rámci doktorského studia na oboru fyziologie živočichů. To jsem nyní na konci června po pěti letech ukončila.
Co je cílem výzkumu, za který jste dostala Cenu Sanofi?
Hlavním cílem asi vždy bylo popsat, co se v těle pacientů děje. Dodnes není jasné, proč a jak přesně chronická lymfocytární leukemie (CLL) vzniká. Ví se, že velkou úlohu hrají signální dráhy, které normálně ovlivňují chování bílých krvinek v těle, včetně jejich pohybu a komunikace s dalšími buňkami. V leukemii jsou tyto dráhy narušené – někdy jsou aktivní příliš, někdy málo. A tato nerovnováha může vést ke vzniku onemocnění. My jsme si konkrétně kladli otázku, jak pohyb leukemických buněk po těle řídí signální dráha Wnt (nástroj buňky zprostředkující odpovědi na vnitřní i vnější podněty – pozn. red.). V první části výzkumu jsme ukázali, že je v leukemických buňkách aktivnější než v normálních bílých krvinkách a že mění jejich chování.
A dále?
V další fázi výzkumu jsme chtěli vědět, zda jsme schopní nemoc zastavit, pokud tuto dráhu zpátky zase zablokujeme. Tuto hypotézu jsme si nejdříve ověřovali na buňkách in vitro („ve skle“, v umělých laboratorních podmínkách – pozn. red.) a pak také přímo v myším modelu leukemie. Nemoc jsme v tomto modelu kompletně zastavit nedokázali, povedlo se nám však potvrdit, že Wnt dráha řídí v leukemických buňkách procesy, které jsou zodpovědné za progresi CLL.
Lidé s CLL mohou žít dlouho bez vážnějších příznaků a bez léčby, avšak pokud dojde k agresivní formě nemoci, je nutná náročná a složitá léčba. Mohou výsledky vašeho výzkumu pomoci rozpoznat pacienty s tendencí k agresivní formě CLL? A mohou tak přispět k úspěšnosti léčby?
Je pravdou, že nemoc má nejrůznější projevy. Je známo, že leukemické buňky pacientů s mírnější podobou onemocnění se značně liší od pacientů, kteří trpí agresivní CLL a vyžadují léčbu. My jsme ve své práci popsali, že jedním z těchto rozdílů je také vyšší aktivita Wnt dráhy, a ukázali jsme, že tyto „agresivní“ leukemické buňky typicky poznáme podle vysoké exprese určitých Wnt genů. Nemyslíme si, že by tyto poznatky sloužily přímo v diagnostice. Popisují však lépe, jak funguje toto onemocnění a jak tyto buňky nejlépe zničit cílenou terapií.
V jaké fázi je výzkum nyní?
Ve svém výzkumu jsme popsali, co se v leukemických buňkách děje a jak tyto procesy zastavit nebo alespoň zpomalit. Původně jsme pracovali s látkami, takzvanými kinázovými inhibitory, které byly komerčně dostupné, neměly však ideální vlastnosti jako léčiva. Proto jsme se nyní zaměřili také na vývoj látek vlastních. Zde se zpátky dostáváme k široké spolupráci s chemiky, kteří jsou schopní látky navrhnout a vytvořit. My jako biologové provádíme základní testování na buňkách a dále spolupracujeme s farmakology, kteří dokážou posoudit chování látek v organismu.
A jaká je možnost uvedení výsledků výzkumu v praxi?
K praxi je cesta ještě relativně dlouhá. Myslím si, že nepřeháním, když řeknu, že přenos poznatků od základního výzkumu k pacientům trvá běžně desetiletí.
Jaké jsou vaše další plány?
Chci dokončit práci na našem projektu a později se přesunout k trochu jinému oboru, zpět k základnímu výzkumu a vývojové biologii.
