Co je nyní pro pořadatele kulturních akcí nejtěžší?
Nejhorší na tom, co se teď děje, je, že nemáme peníze. Nemáme z čeho žít, z čeho financovat chod firmy. A druhá věc je, že nevíme, co bude dál. V podstatě se nedá plánovat nic dopředu. Je tady nejistota, jak dlouho budou omezení trvat. První vlna nás přizabila a u druhé hrozí, že nás dorazí. Od března do konce září jsme, když nepočítám tu malou verzi festivalu Beats for Love, nevydělali ani korunu. A to potřebujeme na provoz firmy přibližně 750 tisíc měsíčně.
To je dost peněz.
Jsou to náklady na fungování klubu Stoun, na přípravy festivalu Beats for Love, provozujeme mobilní letní kina po celé republice, děláme koncerty i další akce. Tedy v době, kdy to jde. Do toho jsou tady nájmy za kanceláře, platíme leasing za dodávku a hlavně zaměstnance a dodavatele Beats for Love, kteří na festivalu po celý rok pracují. A to všechno letos najednou skončilo. Dnes se vůbec nebavíme o tom, jestli něco vyděláme, ale jestli vůbec přežijeme.
Na co ty náklady jdou?
Třeba na zaměstnance. Nechceme propouštět. Navíc jde o lidi s úzkou specializací, o které bychom neradi přišli. To není jako vzít někoho k pásu v továrně, čímž nechci takovou práci nijak dehonestovat. Ale v naší branži trvá zácvik podstatně déle. A posílat ty lidi na pracák nechci. Navíc by je zase platil stát.
Kolik lidí zaměstnáváte?
Stále pro nás pracuje přibližně 15 zaměstnanců po celý rok, v průběhu velkých akcí si pak další lidi najímáme. Širší tým, se kterým se potkáváme tak jednou za měsíc, čítá zhruba třicet lidí, na festivalu pak pracuje okolo čtyř tisíc lidí.
Z čeho je tedy platíte, když nevyděláváte?
Něco máme našetřeno, avšak peníze mizí. Dále se snažíme získat zdroje ze všemožných podpůrných programů, ale ty programy nejsou úplně nejlépe postavené.
Jaké programy jste využili?
Něco jsme získali z Antiviru, holky byly doma s dětmi, ti, co pracují na živnost, dosáhli na 25 tisíc. Ale moc toho nebylo.
Co jste letos zvládli uspořádat?
Od 12. března jsme ve Stounu stáli, provoz se nám podařilo spustit jen na dva týdny v září. (Klub se nachází ve Frýdku-Místku, kde platila hygienická omezení po celé prázdniny – pozn. aut.) Co se týče Beats for Love, bylo to každou chvíli jinak. Nejdřív to vypadalo, že je půjde uskutečnit, pak se tři týdny před akcí vše rozpadlo, bylo to jako na vlnách. Ve Stounu jsme stihli v září udělat jeden větší koncert a ani ten se neobešel bez problémů.
V čem spočívaly?
Ten koncert se přesouval čtyřikrát. Nejprve měl být v kulturním domě na jaře, v březnu. Pak se přesouval na květen, to také padlo. Pak na září, kdy se zase omezily počty návštěvníků akcí pod střechou. Tak jsme vymysleli dva koncerty místo jednoho. Kolegové obvolávali majitele lístků, kdo půjde na první koncert, kdo na druhý. To všechno za jedny peníze. Jen co to udělali, přišlo nařízení, že se lidi mohou srocovat jen do počtu míst k sezení, což je ve Stounu 200. Na koncert bylo prodáno přibližně 800 lístků. Takže byla celá práce zničená. Nakonec jsme koncert zajistili v areálu Slezanu, kde venku proběhl.
To asi stálo hodně peněz.
Na koncertě jsme ve výsledku vydělali možná pár tisíc, ani to nezaplatilo lidi, kteří na tom pracovali.
Jak se ke všemu staví kapely?
Kapely jsou finančně taky v háji. Když jsme domlouvali podzimní koncerty, šlo se s penězi dolů. Domluvy jsou teď takové, že dostanou všechno, co se vybere na vstupném, my budeme mít peníze třeba z občerstvení. Jenže z toho platíme i zaměstnance, propagaci a podobně. Ale jaký by dnes byl zisk z baru, když mohly mít otevřeno do desíti hodin? A pak je zavřeli úplně? A navíc nyní všechny koncerty padly. Podzim je v podstatě vymazaný.
Jak dlouho se dá taková situace vydržet?
Každá zdravá firma musí vydržet nějaký ten měsíc zavření, ale tohle trvá už přes půl roku a další výhled je taky špatný. Navíc nyní mají lidé nedůvěru ke kultuře. Nikdo neví, jestli nějaký koncert vůbec bude, takže v podstatě zkolaboval předprodej vstupenek. A do toho ministryně financí řekne, že program, který pro nás vláda vypsala, nepotřebujeme, protože se ty peníze, které v něm byly, ani nevybraly.
A vybraly?
Nevybraly. Nevybraly se proto, že byl program špatně nastavený.
Kolik skončí klubů v republice kvůli covidu?
To je těžké říct. Některé kluby podporují města, ale ta podpora většinou není pro jejich celkový provoz nějak zásadní. Uvidíme.
Mají lidi z oboru vůbec nějaké šance uživit se jinde?
Je to těžké. Jde často o hodně specifické profese, u umělců je to ještě horší, musí cvičit, skládat. Výhodu mají ti, kterým se dřívější roky vydařily, tak jako nám, a z toho nyní žijí. Ale příští rok na jaře přijdou doplatky kapelám a to opravdu nevím, kde ty peníze vezmu.
Proč doplatky kapelám na jaře?
Funguje to tak, že se část honoráře kapele platí při zveřejnění jejího jména, zbytek se doplácí pár měsíců před festivalem. Takže věřím, že nám stát pomůže, že se s námi bude bavit více než doteď, protože rezervy docházejí.
Baví se s vámi vůbec stát nějak? Máte nějakou platformu, v jejímž rámci spolu komunikujete?
Jsme členy několika asociací, jednou z nich je Festas, sdružující 28 největších festivalů v republice. A Festas jedná s ministerstvem kultury o tom, co bude.
Úspěšně?
Zatím to moc nedopadlo. My máme nějaké požadavky, ale poté, co projdou státním aparátem, je vše jinak. Na konci je něco, co ve finále moc nepomůže. Klasický příklad byl program Covid 1.
V čem?
Na začátku jsme se bavili, že nám dají, stejně jako v jiných evropských státech, dotaci vycházející z výše obratu. Bavili jsme se o osmi až deseti procentech. S tím by se dalo, pokud bychom jeli úsporný režim, přežít. Jenže pak stát řekl, že to nejde, že nám vrátí DPH, které jsme odvedli za poslední dva roky. To by taky šlo. Nakonec vše skončilo tak, že stát řekl, že nám proplatí některé uznatelné náklady, a to ještě do výše 50 procent. Kam se ale nevešly mzdy či nájmy kanceláří. Což vůbec nedávalo smysl. Vycházelo to tak, že získáme nějakých 15 procent z naší celkové ztráty.
Jak to bylo v jiných státech? Třeba v Polsku, na Slovensku?
Jak to bylo tam, nevím, my se poměřujeme spíš se západními státy, kde byla pomoc efektivní a rychlá. Do týdne, do čtrnácti dnů měli peníze na účtu. Existují tam mechanismy pro takovéto případy. Jsem zvědavý, jestli se to u nás nějak upraví.
Jak by se to mělo upravit?
Nejabsurdnější na tom všem je, že to nebyly peníze z českého rozpočtu, 900 milionů na kulturu přišlo z Evropské unie. Nakonec lidi z kultury dosáhli na přibližně 128 milionů. A zástupci státu pak říkali, že nikdo nic nechce. Takže doufáme, že do požadavků na proplacení půjde zařadit náklady na zaměstnance či nájem kanceláří. Náklady, které skutečně máme, jež nás tíží. To by nám pomohlo, pak by lidé nemuseli na úřady práce. A když se ty peníze do konce roku neutratí, budeme je muset Unii vrátit.
A půjde to?
Uvidíme. Podle vlády dosud jinak ty peníze vydat nešlo, protože by to odporovalo našim zákonům. Ty by se musely upravit. Tak snad nějaký způsob najdou.
Někteří mohou namítnout, že se ty peníze státu nikdy nevrátí.
Jen v rámci Beats for Love zaměstnáváme na čtyři tisíce lidí. Celoročně tím v přepočtu vytvoříme na 360 pracovních míst. Máme ekonomickou studii, z níž vyplývá, že v Moravskoslezském kraji lidé v rámci festivalu a mimo něj utratí na 400 milionů korun. To, že v Ostravě proběhnou Beats for Love a Colours, má na HDP dopad asi jednu miliardu korun. Což opravdu není málo. V celé Evropské unii je obrat kultury okolo čtyř procent ekonomiky. Jen v Praze jde o 38 miliard. To jsou obrovské částky.
To se moc neví. Proč se tím více nechlubíte?
Asi budeme muset. Je důležité, aby to lidé věděli. Aby to nevypadalo, že jen natahujeme ruce. Jen na daních má stát z festivalů sdružených ve Festas okolo 240 milionů korun ročně. My jsme chtěli v březnu 120 milionů, které by nám pomohly přežít. To má přece logiku. Dejte nám polovinu toho, co jsme odvedli, příští rok máte dvakrát tolik zpátky.
Co bude s Beats for Love?
Vše se přesunuje na příští rok. Vstupenky, část honorářů kapel, ale tady si už někteří řekli o více peněz. Jenže stále nikdo neví, jestli se festival uskuteční. My věříme, že ano. Bude to těžké.
