„Benzinová čerpací stanice na náměstí Minoritů, budovaná přibližně naproti poštovní budovy, byla uvedena do provozu 1. ledna 1926. Krátce nato následovalo vybudování stanice také na Mikulášské ulici, zprovozněné k 10. březnu 1926,“ uvedl historik Městského muzea Krnov Alexandr Michl-Bernard.
Do té doby motoristé kupovali palivo u drogistů, hokynářů a lékárníků. Prodávali ho na kilogramy a přepravovali v pětatřicetilitrových demižonech.
„Podle archivních záznamů v celém okrese Krnov byly roku 1914 vlastněny čtyři automobily a osm motorek,“ nastínil historik.
Pro samotný Krnov sčítání zaznamenalo dvě auta a pět motorek.
„Jedním z majitelů motorky byl textilní továrník Theodor Flemmich a jeden automobil vlastnili majitelé textilní firmy Johann Kudlich & Söhne,“ upřesnil historik.
Slušné mzdy pumpařů
Každá benzinka měla svou obsluhu. „Pumpaři měli slušnou mzdu, která na konci 20. let týdně činila 180 korun. Průměrný dělnický týdenní výdělek činil 120 korun,“ porovnal Michl-Bernard.
Síť prvních benzinek se dál v Krnově rozšířila až o čtyři roky později. V červenci 1930 bylo vydáno povolení pro benzinku v Mikulášské ulici, výrazně blíž centru města zhruba na dnešním náměstí Hrdinů, a v srpnu téhož roku v ulici Chářovské.
V průběhu 30. let pak přibývaly další projekty, ne všechny pumpy však skutečně vznikly.
Po válce, ruku v ruce s růstem počtu motoristů, rostl i počet čerpacích stanic. Krnovskou zajímavostí pozdější doby je benzinka v Opavské ulici z roku 1967.
„Údajně byla největší svého druhu v kraji. Její modernost spočívala v zavedení samočinných počítačů, které ukazovaly nejen množství čerpaných pohonných hmot, ale i cenu v Kčs,“ poznamenal historik.
