Sárközimu podle původní sazby hrozilo pět až deset let.
„Obžalovaný byl odsouzen na dva roky a šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou,“ uvedla mluvčí Krajského soudu Karin Kantorová. Dodala, že Sárközi se vzdal odvolání, naopak státní zástupce si na možné odvolání ponechal lhůtu.
Zdůvodnění rozsudku, a tedy ani trestu pod zmíněnou sazbou, není známo. Údajně však znalec řekl, že nelze jednoznačně určit souvislost mezi údery Sárköziho a smrtí jeho známého.
Obžalovanému hrozil značně vyšší trest i vzhledem k tomu, že byl v podmínce po předčasném propuštění z vězení v roce 2014.
Tehdy pykal za vraždu svého otce, kterého v roce 2006 na Kladensku udusil polštářem. Tělo pak schoval do kůlny, pobíral otcův důchod a na mrtvolu se přišlo až po pěti měsících (podrobněji k případu zde).
Krajský soud tehdy udělil trest jedenáct let, ale po osmi letech byl muž propuštěn s podmínkou do roku 2021.
Místo pomoci šel spát
Když vyšel z vězení, přestěhoval se do Ostravy, kde nejprve žil v azylovém domě. Tam se seznámil s dalším mužem a pak se k němu přestěhoval do bytu v ostravské části Přívoz.
Osudnou sobotu 15. prosince 2018 se pohádali. Známý chtěl, aby se Sárközi odstěhoval co nejdříve, a ne až od února, jak byli údajně původně domluveni.
Při potyčce a několika ranách pěstí se poškozený silně udeřil spánkovou částí hlavy do zdi a zůstal bezvládně sedět na židli. „Obžalovaný mu však pomoc nepřivolal a odešel spát,“ konstatoval státní zástupce.
„Má lítost by známému nijak nepomohla“
Na to, že jeho známý zemřel, Sárközi prý přišel až druhý den ráno. Podobně jako v prvním případě mrtvolu odtáhl do sousední místnosti, kde ji přikryl oblečením. V bytě žil dál. Sousedům namluvil, že se spolunájemník odstěhoval kvůli nové práci.
Jenže těm se mužovo zmizení zdálo divné, své podezření později ohlásili a 22. ledna do bytu vtrhli policisté s hasiči.
„Došlo k tomu, k čemu nemělo dojít, stala se úplně zbytečná věc,“ řekl obžalovaný ke svému činu. Na dotaz soudu, jestli svého počínání lituje, poznamenal: „Mohl bych litovat, ale to by mému známému už nijak nepomohlo.“
