Příští sezonu máte jubileum. Chystáte se slavit ve velkém stylu?
Stále jsme komorní scéna a divadlo není korporát. Nemáme tedy ambice nazkoušet více inscenací, odehrát ještě více představení a vydělat ještě více peněz. Naším cílem je dělat dobré divadlo, které odpovídá současnosti. Možná to zní trochu nerůstově, ale ono to stačí. Chceme dělat kvalitní divadlo, jezdit na zájezdy a pouštět se do nových spoluprací.
Zvolili jste motto Rok neklidných žen a poklidných revolucí. Proč zrovna toto?
Je to jednoduché. Divadlo, které u nás děláme, je založeno na vztazích a konfliktech, snažíme se hrát příběhovou činohru. Příběh tedy vyprávíme prostřednictvím vztahů mezi aktéry, které jsou konfliktní, protože kdyby byli všichni šťastní až do smrti, nikoho by to nebavilo a nic by se tím neřeklo. Neklidné ženy se nabízejí a to, co se hraje, by mělo vypovídat cosi o společnosti, a s tím souvisí zase ty revoluce.
Takže se snažíte odrážet aktuální náladu společnosti?
Ne úplně nutně. Ale chceme, aby každá inscenace, která u nás v Aréně vznikne, něco o člověku a světě vypovídala.
Na jubilejní sezonu chystá divadlo Aréna 4 premiéry, hlavní roli sehrají ženy |
Na co se mohou diváci těšit?
Začínáme tragikomedií Yermou, kterou svěříme do rukou režisérky Kateřiny Duškové, neklidné ženy z Liberce. Bohužel nám vypadl titul Martha, ale objeví se u nás lidé, se kterými spolupracujeme již dlouhou dobu. Bude u nás pracovat Ivan Krejčí jako umělecký šéf, ale i Tomáš Loužný jako mladý režisér s úplně jinými režijními přístupy. Objeví se tak nové vlivy, ale zároveň budeme stavět na tom, co se osvědčilo a funguje.
Nově však máte i druhou scénu Komůrku. Co se bude dít tam?
Tam se postupně chystáme rozjíždět alternativní program, který bude mít širší rozsah. Chystáme malé akustické koncerty, čtení i různé další divadelní aktivity. Chceme zapojit amatérské neprofesionální soubory a do té naší ještě menší, ještě komornější scény vtáhnout do hry další subjekty a umělce. Plánujeme dokonce i program pro děti, což je u nás neobvyklé.
Co pro ně chystáte?
V plánu je spolupracovat hlavně s divadly, která se na děti specializují. Zatím projekt teprve tvoříme, ale určitě se objeví představení pro děti a workshopy, které dělá Petr Pěnkava, náš současný tajemník a příležitostný herec.
Podle čeho rozhodujete a plánujete, jaké inscenace se budou hrát?
Těch hledisek je více a je to záležitost spíše uměleckého vedení. Snažíme se oslovovat zajímavé režiséry, kteří souzní s pohledem divadla a mohou sem něco přinést. A poté ve spolupráci s nimi přemýšlíme nad konkrétními texty, které by se tady mohly inscenovat a adaptovat. Jsou v tom ale i různé praktické záležitosti, jako například to, že musíme adekvátně vytížit soubor tak, aby se střídaly menší inscenace s většími, kde hraje hodně lidí. Je to souhra praktických záležitostí a našich ideálních představ. Ne vždy to vyjde skrze licence, ne všechny texty se dají použít, režiséři nemusejí mít vždycky čas a tak dále.
Na jevišti ostravského divadla se vystřídá všech osm Smetanových oper |
Zmiňoval jste, že vám vypadla inscenace Martha. Budete ji nahrazovat?
Budeme, ale zatím není jasné čím. Je to v jednání s režisérem. Osobnost režiséra je totiž vždy zásadní. Je důležité, aby pracoval s textem, který ho baví, za kterým si stojí, má ho jak udělat a má k němu co říct. Řekl bych, že více vybíráme režiséry než texty. V první řadě se vybírá režisér, poté se diskutuje o tom, co by se s ním mohlo udělat.
Aréna se postupně během svého fungování propracovala až na současnou divadelní špičku. Je těžké se tam udržet?
Jsou spíše taková období a střídá se doba, kdy divadlo ceny dostává a kdy ne. Souvisí to i s módními výkyvy a tím, jak se mění preferované pojetí divadla u diváků a divadelní kritiky. Nám se povedlo, že se nám v několika letech velice dařilo, na druhou stranu si nemyslím, že by divadlo v té době dělalo něco zásadně jinak než předtím nebo potom. Už když jsem nastupoval, fungoval v Aréně nějaký přístup k textu a divadlu, a to stále trvá. Pokud se to navíc někomu líbí, a pokud to dokonce je oceňováno kritickou obcí, tak je to samozřejmě dobrá zpráva. Ale není to cíl.
Aréna o sobě prohlašuje, že nejraději hraje tragikomedii. Proč?
Měla by to být zábava, jenže jenom zábava nestačí. Smát se cizímu neštěstí mají lidé rádi a my to také máme rádi. Je to u nás taková základní dramaturgická linka – dělat si legraci z vážnosti světa.
Kultuře se daří. Divadla hlásí vyprodáno, muzeím pomáhají rodinné vstupenky |
Když se ohlédnete za tou historií divadla, které momenty podle vás byly klíčové?
Aréna se v podstatě z amatérského divadelního souboru stala etablovaným profesionálním divadlem. To není úplně běžné, a navíc se to povedlo v Ostravě. A ty milníky jsou jasné. To, kdy vznikla příspěvková organizace, která měla zaměstnance a byla schopná někoho uživit. Později proměna v instituci, která má stálý herecký soubor, své osvětlovače a zvukaře. Završením bylo stěhování z prostoru bývalého Divadla hudby na Masarykově náměstí na aktuální adresu. Byť je to stále boj s místem a pořád některé profese při naší velikosti nemáme pořádně obsazené. Ale to, že se poloprofesionálnímu souboru nakonec dařilo jezdit po celé republice a Evropě a začal dostávat ceny, to je příběh, který v republice alespoň za nižší desítky let není.
Chystáte se tuto sezonu na nějaké festivaly či vyjet do zahraničí?
Po covidu se bohužel stále úplně nepovedlo obnovit přeshraniční kontakty. To, co jsme měli rozjednáno před pandemií, padlo, a zatím se na to úplně nedaří navázat. Nicméně zájezdy se rozjely intenzivně. Je to pro nás důležité, protože potřebujeme posilovat i příjmovou stránku a co nejvíce hrát. Snažíme se jezdit více než dříve a účastníme se všech podstatných festivalů v rámci republiky.
Kde se objevíte?
Tradičně hrajeme na divadle Plzeň, byli jsme v Pardubicích na Grand festivalu smíchu, na Divadle evropských regionů v Hradci Králové. Chceme konečně uskutečnit náš dlouholetý plán a začít jezdit pravidelně do Prahy, což by se mělo stát ke konci roku. Pravidelně jezdíme do Brna a v podstatě po celém Česku počínaje Hodonínem a Ústím nad Labem konče.
Chystáte nějaké změny do budoucna?
To gros už máme dané a nemáme růstové ambice, jako přestěhovat se do ještě většího sálu a hrát ještě více představení. Kvantitativně máme s tím, kolik máme lidí, splněno. Chceme prostě dělat dobré divadlo. K tomu se přidružují aktivity typu spolupráce na festivalech, jako je Dream Factory, Move Fest, a chceme rozjíždět doprovodné programy. K tomu budeme využívat hlavně menší scénu, která vznikla nedávno. Teprve se bude dostávat do plného provozu a to je asi to největší, co nás v nejbližší době čeká. Snažíme se ale hrát i hodně pro školy.
5. května 2023 |
