„Měl obrovské nasazení, nadšení pro věc a systematičnost. Velký srdcař pro archeologii, přičemž ještě stíhal svou profesi, osobní život a mnoho dalšího,“ potvrzuje Pavel Stabrava z Muzea Novojičínska, který se Maškovým životem dlouhodobě zabývá.
Maška se narodil v Blansku do rodiny řezníka, jenže otec mu záhy při epidemii tyfu a cholery zemřel.
Čtyřletého chlapce se ujal otčím, který ho po vystudování farní školy poslal vyučit zámečníkem. Na naléhání hochova učitele, matky i dědečka, kteří poukazovali na jeho velké nadání, nakonec hlava rodiny svolila s jeho studiem v Brně.
 |
Na tamní německé reálce se setkal také s věhlasným zakladatelem genetiky Gregorem Johannem Mendelem, který ho tři roky učil přírodopis a fyziku. Zvídavého hocha si Mendel oblíbil a umožnil mu, aby pomáhal v klášterní zahradě při jeho vědeckých pokusech s hrachem. Stali se přáteli.
Jako mladý student také prokázal, že se cítí býti Čechem, když se přestal psát jako Maschka a zvolil počeštělou podobu příjmení.
Brzy zamířil na další studia do Vídně, tamní pobyt ukončil profesorskou zkouškou z matematiky a deskriptivní geometrie.
Po suplentském působení v Jihlavě a ve Znojmě nakonec v září 1878 nastoupil na německou vyšší reálku v Novém Jičíně, kde strávil třináct let. Velmi úspěšných let.
„Maška ve městě žil na dvou místech. Nejprve na náměstí v domě Josefa Krause z lékárny U černého orla, která dosud existuje. Tam žil s manželkou a narodila se jim tam první dcera,“ přibližuje historik.
Poté se Maška s rodinou přestěhoval do většího bytu v domě na Hornobranské ulici, nyní ulice K nemocnici, a to mezi kostelem Nejsvětější trojice a dnešní poštou. Dům stojí dodnes.
Až neuvěřitelně rychle se ve městě také začal věnovat i své zálibě v prehistorických vykopávkách, což si oblíbil už v rodném Blansku, když pomáhal archeologovi Jindřichu Wankelovi.
„Už za zhruba měsíc od svého příchodu do Nového Jičína Maška zkoumá jeskyně na hoře Kotouč ve Štramberku, na které ho upozornil novojičínský starosta Heinrich Preisenhammer,“ říká Stabrava.
Maška do asi dvanáct kilometrů vzdáleného Štramberka často docházel a organizoval vykopávky.
Nalezená čelist senzací
Odkryl mnohé, ale hvězdný okamžik nastal 26. srpna 1880, když najatí štramberští pomocníci na Maškou přesně určeném místě vykopali desítky tisíc let staré torzo dolní čelisti neandrtálského dítěte.
„Zabalené denní vykopávky poslali poštou Maškovi, a když je začal prohlížet a všiml si čelisti, hned pochopil, že jde o něco neobyčejného,“ popisuje Pavel Stabrava.
Maška hned další den spěchal do Štramberka a v místě nálezu se pokoušeli objevit ještě další kosterní pozůstatky, a to včetně zubu, který z čelisti zjevně čerstvě vypadl. Nenašli však už nic.
Jeho nález byl prvním takovým v rámci Rakouska-Uherska a brzy získal všeobecnou známost a popularitu. Ostatně hned v roce 1881 Maška šipeckou čelist prezentoval na mezinárodním antropologickém kongresu v Salcburku. Byla to archeologická senzace.
V Novém Jičíně Maška slavil úspěchy nejen jako amatérský archeolog. Byl také uznávaným profesorem a s manželkou měli čtyři děti: dvě dcery a dva syny.
Při stěhování čtyřicet beden vykopávek
Od roku 1882 začal prozkoumávat lokalitu Skalka v Předmostí nedaleko Přerova. A opět byl úspěšný, když v roce 1894 mimo mnoho dalších artefaktů odhalil hrob dvaceti lovců mamutů, což bylo do té doby něco neslýchaného. „Neuvěřitelné, že přibližně pět let prozkoumával obě lokality, tedy Štramberk i Předmostí. A vše zvládal,“ podivuje se novojičínský historik.
Maška uměl nejen česky a německy, ale ovládal i angličtinu, italštinu a francouzštinu. Základy měl i v latině a řečtině.
Maškův úspěch se v únoru 1892 projevil jmenováním ředitelem české vyšší reálky v Telči. V necelých 41 letech to bylo mimořádné povýšení. „Když se rodina stěhovala, vezla z Nového Jičína do Telče i čtyřicet beden prehistorických vykopávek. To muselo být hodně náročné,“ usmívá se historik.
Penze si neužil ani rok
I v Telči Maška pokračoval ve vědecké práci, manželům se narodil další chlapec a ve městě byl společensky velmi činný. Měl však tolik povinností, že zcela nestíhal práci v terénu.
Těšil se, až bude mít více klidu po svém penzionování 1. dubna 1915. Rodina se vzápětí přestěhovala do Brna, kde se Maška stal přednostou geologicko-paleontologického oddělení Moravského zemského muzea. Instituce také za čtyřicet tisíc rakouských korun zakoupila téměř celou jeho sbírku nalezených prehistorických předmětů.
Jenže penze si Maška užil velmi krátce. V lednu 1916 ho postihl záchvat mrtvice, další atak už nezvládl a 6. února umírá. Pohřben je na brněnském Ústředním hřbitově.
Nejvzácnější exponáty shořely v Mikulově
Bohužel ani jeho nejvýznačnější nálezy už neexistují. V roce 1945 na konci 2. světové války je muzeum uschovalo do zámku v Mikulově kvůli obavám z bombardování Brna.
Jenže při osvobozovacích bojích Mikulova pohltily tamní zámek plameny a Maškovy sbírky byly nenávratně ztraceny. „Neví se přesně, co požár způsobilo. Některé zdroje uvádějí, že ustupující Němci zámek zapálili záměrně, jiné zase tvrdí, že se tak stalo při ruském ostřelování,“ zakončil Pavel Stabrava.
Historik se také hodlá zasadit o to, aby Mašku podobně jako v Brně, Telči, Štramberku a Blansku také v Novém Jičíně připomínala nějaká pamětní deska. Například na domě nad poštou, kde žil.
