Tvoří deskové hry. Figurkám přidává i části paroží či slepičích drápů

  • 2
Jiří Šebesta z Nižních Lhot na Frýdecko-Místecku vytváří unikátní společenské deskové hry. Figurkám přidává i části zvířecích těl, aby se do nich hráči více vžili.

Jiří Šebesta žijící v Nižních Lhotách je vášnivým kutilem. Dříve se věnoval umění, kterému říkal parvasurrealismus. Vytvořil například sošky Beneše a Lenina, kterým místo hlavy nasadil rypák kance. Přitom je naaranžoval tak, že hrají tenis.

„Potom mě to ale přestalo bavit, protože mi to přišlo nečinné. Člověk se na to akorát mohl dívat, ale nic z toho neměl,“ uvedl Jiří Šebesta, který místo této činnosti začal vytvářet společenské deskové hry ze dřeva.

„Hry jsou mnohem záživnější. Člověk se skrze jednotlivé figurky může stát přímo součástí děje,“ poznamenal s tím, že nedokáže přesně vysvětlit, jak jej nějaká napadne, ale když se tak stane, pohltí jej natolik, že je schopný ji tvořit i tři měsíce v kuse.

„Musím přiznat, že jsem do tvorby potom tak zapálený, že se mnou doma téměř není řeč. Kolikrát je manželka až naštvaná, ale vždycky se pak nějak domluvíme,“ ujistil.

Jiří Šebesta se snaží hry dělat tak, aby měly oproti obyčejným deskovým hrám, které si mohou lidé koupit běžně v obchodech, nějakou přidanou hodnotu. „Vždycky se tam snažím dát nějaké ouško a udělat tomu bytelnou krabici. Používám i speciální laky, aby to bylo odolné proti vodě,“ podotkl tvůrce her.

Nejsložitější je vymyslet pravidla

Každá Šebestova hra je naprosto originální. Nyní sice jednu vyhotovil v pěti kusech, ale všechny ostatní jsou vytvořeny vždy v jediném originálním kousku.

„Dohromady jsem jich vytvořil asi deset, některé jsem rozpůjčoval, ale hlavní kusy mám doma. Každá hra má svůj vlastní systém. Teď jsem dostal myšlenku udělat hru pro jednoho hráče, ale tak, aby nebyla tak jednoduchá, aby se nedala snadno přejít a dostat se snadno do cíle.“

Jiří Šebesta tvoří nejen design svých her, ale každé z nich musí vymyslet i její pravidla a příběh. „Není to o tom, že bych zkopíroval třeba dostihy a sázky a hrál je jen s jinými figurkami. U jedné hry tak mám i připevněný walkman, ve kterém je kazeta s namluveným příběhem. Ten je ve verších, aby byla hra zajímavější. O to více by měla hráče chytit,“ míní.

Nejnáročnější a nejsložitější je vymýšlení pravidel. To zabere tvůrci z Nižních Lhot nejvíce času. „Kolikrát se stane, že s novou hrou zahraju deset her a říkám si, že je všechno fajn. Když ji ale potom vezmu mezi lidi, zjistím, že je tam chyba, takže musím okamžitě opravit dotyčný úsek,“ upozornil.

Při tvorbě her se Šebesta nechává inspirovat antikou, středověkem a také v poslední době hodně populární knižní a televizní sérií Hra o trůny.

„V jedné hře mám kupříkladu pasáž, kdy si člověk musí vzít kartu, na které je nějaký úkol. Když ho nesplní, dostane nějakou sankci. V opačném případě si pomůže, ale zároveň poškodí protihráče, se kterým může mít nějaké pakty. Ten se tak na něj může naštvat a pak mu nepomůže. Je to zkrátka část hry, která může s jejím průběhem hodně zamíchat,“ přiblížil.

Hry nabízí čajovnám a klubům s deskovými hrami

V nejprofláknutější hře Jiřího Šebesty figuruje mocný démon Gofixon, který začal plenit krajinu, aby si zasadil rostlinu, čímž probudil mocného džina Kalifého. Ten chce Gofixona zničit, aby byl klid, ale má omezené možnosti, a je na hráčích, aby mu pomohli.

„Džin jim pomáhá jedině tak, že když vstoupí na jedno políčko, tak jim splní jedno přání a zjednoduší jim poražení Gofixona. Kdo ze čtyř hráčů to udělá jako první, tak vyhrál,“ popsal autor hry.

Zvláštní punc dodávají hrám Jiřího Šebesty figurky, které tvoří ze dřeva. Přidává k nim však ještě části zvířecích těl, jako jsou například zuby, paroží nebo drápy.

„Tímto jsou mé hry kontroverzní, a buď lidi ještě více vtáhnou do děje, nebo je naopak odradí,“ řekl Šebesta. Ten části zvířecích těl získává díky tomu, že má známého řezníka a myslivce. „Když jedu autem a vidím sraženou kunu, zastavím, abych ji vzal s sebou. Znám základní preparaci na drápky a zuby. Zbytek potom pohřbím. Zpracuju to, a když se mi to hodí do hry, tak to použiju, a když ne, tak čekám na další nápad,“ popsal.

Jiří Šebesta své hry zatím hraje především s přáteli nebo je půjčuje známým, aby si je zahráli se svými kamarády.

„Teď ale oslovuji čajovny a kluby s deskovými hrami a nabízím se jim. Zatím jsou na to pozitivní ohlasy. Je to o tom, patřičně jim to prezentovat, nastínit jim i příběhy, o které v jednotlivých hrách jde,“ uzavřel Šebesta.