Na Dole Paskov začal Jiří Kubalák pracovat v roce 2002 u pásu u lopaty. Tedy na nejnižším možném místě. Od počátku však všem okolo ukazoval, že se práce nebojí. Postupnou pílí se tak vypracoval na předáka a v dnešní době už dělá střelmistra.
„Tenkrát byla atmosféra dobrá, kopalo se, měl jsem dobrou osádku. Dělali jsme samé rekordy, takže jsem měl i dost peněz. Na pivo jsem nechodil, takže mi nevadilo být skoro pořád v práci. Běžně jsme rubali i o víkendech,“ přiblížil tehdejší dobu střelmistr Jiří Kubalák.
Nyní je však situace na Dole Paskov úplně jiná. Všichni už vědí, že na konci letošního roku definitivně skončí.
„Každý na každém vidí všechno špatné. Kdo si udělá úraz, ten je nejhorší. Všechno se svaluje na horníky. Když to někde někoho pořádně zasype, říká se, že si za to může sám, že tam neměl co dělat. Všichni víme, že Paskov skončí a na Karviné zůstane asi polovina šachet,“ řekl střelmistr pracující na Dole Paskov.
Zpočátku dělal thajský box. Má i licenci rozhodčího
Už dříve se horník se zarputilou povahou věnoval ve volných chvílích thajskému boxu. Trénoval v oddíle Como-3 gym. Udělal si také licenci, aby mohl dělat rozhodčího při některých zápasech.
„Časem jsem ale zjistil, že sport dá člověku jen něco. Pokoru, úctu k soupeři. Pokud ho někdo dělá jen proto, že se chce rvát, tak je to blbec. Nic se nenaučí pořádně, protože si myslí, že je nejlepší,“ vysvětlil Kubalák, který zná také případ, kdy jeden mladík kopl druhého do hlavy, protože ho nějak obtěžoval.
„Dodnes nikdo pořádně neví, jak to přesně bylo, ale závěr je takový, že ten dotyčný mu musí pořád platit nějaké odškodné,“ popsal impuls, na základě kterého se rozhodl, že začne ve Frýdku-Místku s osvětou, jak se účinně bránit, ale zároveň nebýt příliš agresivní.
A tak uspořádal víkendový seminář, na který pozval jako lektora zkušeného Stana Gazdíka. Ten sklidil poměrně velký úspěch. Byl o něj zájem mezi muži i ženami. Posléze si Jiří Kubalák udělal kurz na teleskopický obušek a několikrát se vydal do Prahy za Stanem Gazdíkem.
„Na základě toho mi pak zavolal, jestli tady nechci udělat pobočku jeho federace, přitom to běžně nenabízí,“ upozornil s tím, že Gazdíkovy pobočky jsou na Slovensku, v Portugalsku a u nás v Praze, kterou vede právě Gazdík a pak ještě v Liberci.
„Svěřil mi celou Moravu. Existujeme jako Pro Defence Frýdek-Místek. Stano nechce, ať ho kopírujeme, protože nikdo to neumí tak, jako on.“
Razí motto: Umět se bránit je výhoda, ne výsada
Jiří Kubalák cvičí se zájemci asi tři měsíce. Nejprve trénoval v tělocvičně v Řepištích, ale tam se mnoha lidem z města nechtělo. Přesunul se tak na 5. základní školu ve Frýdku-Místku.
„Někteří zpočátku neudělali ani tři kliky nebo oběhli dvakrát malou tělocvičnu a bylo jim špatně. Vedu si výkonnostní tabulky. Skáčeme přes švihadlo a dneska už všichni v pohodě zvládnou celý trénink,“ pochválil Kubalák své svěřence, který razí motto: Umět se bránit je výhoda, ne výsada.
Havíř nevychovává mistry světa, ale učí obyčejné lidi ubránit se na ulici, když je někdo napadne. Používá i zbraně jako teleskopický obušek nebo menší nůž, který stále nosí.
„Pokud na mě totiž někdo vytáhne nůž, pak ho musím také vytáhnout. Jenže když s ním nebudu umět zacházet, budu svědkem toho, že se zraním nebo mě útočník pobodá vlastním nožem, který držím v ruce,“ upozornil. Sám prý bude raději chodit ozbrojený a nikdy zbraň nepoužije, než aby se octl bezmocný.
„Když s ním ale budu umět zacházet, mám šanci se agresorovi ubránit,“ dodal s tím, že každý si musí umět poradit i s ohledem na svou fyzickou zdatnost.
„Když má někdo nějaký hendikep, musí vědět, na které své schopnosti se může spolehnout. I člověk, který nemá příliš velkou sílu, se může naučit několik způsobů bránění se, jak útočníka zaskočit a mezitím utéct.“
V prvé řadě chce Jiří Kubalák všechny lidi naučit, aby si více všímali dění ve svém okolí.
„Není zase tak složité všimnout si, že se na mě někdo začal soustředit, že mi chce asi něco udělat. Nedávno se stal případ, kdy šla holka o půl druhé domů sama kolem cizího chlapa, který na ni pak zezadu skočil,“ připomněl hrozivý okamžik.
„Přitom stačilo, kdyby se nechala svézt taxíkem a řidiči řekla, že se bála. Takto má zkažený celý život kvůli 150 metrům od baráku možná i proto, že ji bylo líto dát sto korun za taxíka.“
Ženám a dívkám doporučuje alespoň pepřový sprej
V dnešní době není ve všech částech měst úplně bezpečno. Proto by lidé u sebe měli nosit něco, co jim pomůže se ubránit před případnými agresory.
„Po manželce a dcerách vyžaduju, aby měly alespoň pepřový sprej, ale takový, který skutečně funguje. Ne ten, kde je patnáct mililitrů nějaké složky a po zmáčknutí je za dvě vteřiny prázdný. Je třeba si nechat poradit a koupit si pořádný,“ podotkl Kubalák.
Druhá věc je chování se sprejem. Útočníka by se napadení vždycky měli snažit uklidnit se slovy, že mu dají peníze.
„Přitom sáhnou do kapsy a místo peněženky vytáhnou sprej, který mu ihned nastříkají do obličeje. Mám i pěnu, která ohromně pálí. Dá se použít i proti více útočníkům a i kdybych ji bylo hodně, ostatní už raději utečou.“
Jiří Kubalák dokáže mnoho technik zájemcům ukázat během půl hodiny, ale pokud je pak nebudou pravidelně trénovat, brzy je zapomenou.
„V tomto jsou někteří lidé zvláštní. Přijde jim moc dát šedesát korun za hodinový trénink. Přitom nemají problém nechat v hospodě čtyři nebo pět stovek a nic z toho nemají.“
