Jak vypadají, chutnají, ale i jaká místa, historie a legendy se s nimi pojí, vypráví v knize nazvané Beskydské studánky. „Studánky mě provází už od dětství a jejich krásu lze obdivovat z několika úhlů,“ tvrdí o nich někdejší redaktor, dramaturg a dokumentarista Jaromír Šlosar.
Do Beskyd pravidelně chodíte již přes půl století. Čím vás natolik okouzlily?
Začaly mě okouzlovat postupně. K horám jsem měl vždycky blízko, protože naši měli poměrně brzy auto. Koupili spartaka a jezdilo se do hor. Mamka s taťkou vyráželi rádi na houby, borůvky a na výlety. A tak jsem se do Beskyd dostával ještě jako předškolák.
Takže jste to i podědil?
Taťka byl hodně aktivní a i dědeček Šlosar byl nadšený sokol a turista. Ono to v tom rodu bylo a já to po nich převzal. Na konci 70. let jsem bydlel v Ostravici, což byl začátek takového většího, hlubšího poznání Beskyd. Skamarádil jsem se s lesáky, poznal i cesty a stezky mimo turistické značky. Najednou jsem viděl, co všechno tam je, a byl okouzlený. Vždy jsem se dokázal nadchnout něčím novým.
Často tam, kde prameny dříve byly, už nejsou. Zřejmě to souvisí s oteplováním Země. Někdy
se znovu objeví a chvíli zase po vydatných
deštích tečou.
