„Já pocházím od Břeclavi, z Poštorné. Tam žádné šachty nebyly. Na důl ČSM jsem se dostal v podstatě díky náboru, šachtu jsem předtím vlastně v životě neviděl. Ale z rádia na nás pořád jelo to ‚Já jsem horník, kdo je víc‘. Všude byla samá agitace, různé akce,“ přiblížil devětasedmdesátiletý pamětník dolu ČSM Jan Kurial.
Takže vás vlastně ukecali?
Přišli k nám do třídy náboráři z dolu ČSM, který tehdy vlastně ještě ani neexistoval. Tři chlapi a hučeli do nás, jak to bude moderní důl a podobně.
Takže jste je vyslyšel?
Já jsem měl už podanou přihlášku na elektroprůmyslovku do Brna. Pak jsem si to rozmyslel, i kvůli těm náborářům a tomu, co všechno naslibovali. A ono to nakonec byla opravdu pravda. Na učiliště jsem nastoupil 1. září 1962. To tehdy spadalo pod důl 1. Máj, protože důl ČSM se teprve začínal hloubit, a ještě tam vlastně nic nebylo. Vyučil jsem se razičem–rubačem.
Chodívali jsme tehdy třeba na Kamenec, kde stála dnes již neexistující hospoda. Tam jsme za desetikorunu měli čtyři piva, guláš a dva rohlíky.
