Nastoupil v roce 1978, jen několik měsíců poté, co vyhořela Bezručova chata, a vydržel až do posledního dne roku 2015. O vánočních svátcích si odkroutil poslední službu a nyní si meteorolog Jaroslav Chalupa začíná užívat zaslouženého důchodu.
„Sice mě ostatní přemlouvali, ať ještě zůstanu, ale už jsem byl rozhodnutý, že skončím. Bude mi pětašedesát let, tak je načase přenechat místo mladším,“ uvedl muž, který se o meteorologii zajímal už od klukovských let.
„Od roku 1965 jsem si vedl klimatologické záznamy. Třikrát denně jsem měřil teplotu, sledoval oblačnost a pozoroval různé jevy. Směr větru jsem odhadoval bez jakýchkoli přístrojů. A když jsem nebyl doma, zaúkoloval jsem babičku, která u nás bydlela,“ zavzpomínal na své nadšení z dětství.
Na Lysé hoře jste strávil podstatnou část života. Co vám bude chybět?
To teď nedokážu říct, protože si teprve zvykám na to, že mám volno a nemusím se dívat do kalendáře, kdy mám službu. Ostatním kamarádům z meteorologické stanice jsem ale slíbil, že se za nimi dvakrát měsíčně přijdu podívat. Budu však chodit i na jiné kopce. Na Smrk, Travný, dobré spojení mám i na Jablunkovsko. A rozhodně nemůžu vynechat Jeseníky, kde mám taky hodně kamarádů.
O meteorologii jste se zajímal už od chlapeckých let. Kdy jste se rozhodl, že byste se chtěl tímto oborem živit?
Ihned po maturitě, když jsem si podal žádost nejprve v Ostravě a posléze přímo na centrále v Praze. Musel jsem ale čekat poměrně dlouho, protože nejprve přicházely nabídky z jiných stanic. Já ale chtěl dělat meteorologa na horách. Příležitost jsem dostal až v roce 1978. Bylo mi sedmadvacet let a čekali jsme třetí dceru. Když jsem manželce řekl, jaký budu mít plat, tak převrátila oči, ale pak řekla, že peníze nejsou všechno, že se nějak uskromníme. Věděla, že to byl můj sen, a chtěla, ať si ho splním. Do té doby jsem se živil jako celník, později jsem dělal cenového referenta v Ostravě.
Jak vypadaly vaše začátky na Lysé hoře?
Nejprve jsem absolvoval měsíční zácvik v Praze. Hodně věcí jsem už znal z literatury, protože jsem se zajímal o meteorologii. Další měsíc jsem už chodil na Lysou s ostatními pozorovateli. A za další jsem mohl začít sloužit sám, protože uznali, že už všechno zvládám. Jako sedmadvacetiletý jsem byl takový benjamínek. Nejmladší, nejmenší a nejméně zkušený. Všem ostatním bylo okolo padesáti.
Co všechno jste musel na stanici dělat?
Kdysi jsme každou hodinu chodili ven do budky, ve které byly skleněné teploměry a vlhkoměry. Vysílačkou jsme předávali zprávy do Prahy. Takto se podávalo hlášení ze dvaceti stanic. Naše byla poslední v pořadí, takže jsme museli vždycky čekat. Kolikrát to trvalo i deset minut. V 90. letech jsme přešli na dálnopisné spojení a později na telefonní modemy. Teď se zprávy předávají prostřednictvím internetu. Začátkem 90. let se začala používat automatická čidla, která měří teplotu, tlak, vlhkost, srážky, sílu a směr větru. Meteorolog už tak měří jen to, co čidla nezachytí.
Musel jste tedy být neustále v pohotovosti?
Měli jsme kombinovaný provoz, takže osm hodin jsme mohli spát, ale přitom jsme museli být v pohotovosti na telefonu. Pokud zpráva nepřišla do desíti minut do sběrného střediska v Komořanech, tak nás mohli vzbudit telefonem. To se ale stávalo jen výjimečně.
K vaší práci neodmyslitelně patřily také výstupy na vrchol Lysé hory. Jak jste se nahoru dostával? Musel jste vždycky po svých, nebo jste jezdil i autem? V létě to jde po asfaltce z Papežova...
To sice ano, ale nemám auto, takže jsem chodil zásadně pěšky. Nemůžu ale říct, že by mi to vadilo. Naopak. Ohromně mě bavilo nosit nahoru těžký batoh. Dříve jsem totiž dělal atletiku, a vždycky po sezoně jsem jezdil trénovat do Tater, abych si zlepšil kondici. Díky jednomu známému nosiči jsem si mohl vyzkoušet vynášky na vlastní kůži. Mým rekordem je 68 kil koksu vynesených na Téryho chatu.
Co všechno jste v batohu nosil?
V začátcích jsme si museli nosit potraviny, protože nahoře nebylo žádné stravovací zařízení. Nyní se na jaře a na podzim nahoru vozí zásoby na půl roku. Od roku 1993 jsem dělal vedoucího stanice, takže jsem nosil i různé spotřební věci, drogerii, papíry či hřebíky. Jednou jsem na Lysou vynesl 48 plechovek piv, aby měli kamarádi co popíjet. V posledních letech jsem to ale musel omezit, protože mě začala trápit kolena. Zhruba deset kilo jsem ale nesl vždy. Člověk s sebou musel nosit i sněžnice nebo mačky, protože věděl, že až se bude vracet, bude jiné počasí, než když šel nahoru.
Nahoru i dolů jste musel za jakéhokoli počasí. Máte nějaké nezapomenutelné výstupy nebo sestupy?
Konkrétně si žádný nevybavím, ale fyzicky nejnáročnější byly ty v zimě, když napadl čerstvý sníh a cesta nebyla prošlapaná. To pak člověk šel i tři nebo čtyři hodiny. Přitom kromě batohu nesl ještě lyže. Já jsem ale raději používal sněžnice, protože z Havířova jsem jezdil i dvěma vlaky a autobusem. A sněžnice jsou mnohem skladnější než lyže. Nejnebezpečnější však byly výstupy při bouřkách nebo vichřicích. To jsem mnohdy trnul, jestli na mě nespadne nějaká větev nebo strom.
Jaké počasí vám naopak vyhovovalo nejvíce?
Nejkrásnější byly inverze. V několika publikacích jsme je nazvali třináctým, nezdaněným platem. Na vrcholu jsme vídali turisty, kteří z údolí vyrazili s pláštěnkami, a když přišli nahoru, nestačili se divit nádherně modré obloze. V těch případech bývají nádherně vidět Tatry a na opačné straně někdy i Jeseníky.
Zmínil jste turisty. Není Lysá v poslední době přelidněná?
To je pravda. Když jsem začínal, tak jsem kolikrát tři nebo čtyři dny neviděl ani nohu. To dneska chodí nahoru přes týden houfy lidí a o víkendech vyloženě davy. Někteří se nedají označit za turisty. Jsou hluční, sprostí. Takoví kdysi na horách nebývali. Potěšitelné však je, že na hory chodí také rodiny s dětmi. I když někteří to přehánějí. Nechápu ty, kteří přijdou se zabaleným půlročním dítětem, které z toho ještě nic nemá.
Čím si vysvětlujete, že turistika zažívá takový boom?
Řekl bych, že lidé mají více času a i více peněz, když vidím, co si nahoře kupují. Běžný turista si dá čaj nebo pivo a polívku či párek. Někteří jsou schopní objednat si řízek, který rozhodně nepatří mezi tradiční pokrmy turistů. Ale asi je to dobou. Podle telefonů vidím, že je mezi nimi i hodně podnikatelů, kteří po výstupu nahoru řeší svou firmu. Spojí tak příjemné s užitečným. Navíc náš region je ohromná aglomerace. Žije tu skoro milion lidí. Je to druhá Praha. A spojení do Beskyd je výborné.
A co říkáte na nové turistické chaty na Lysé? Bezručova chata už funguje a brzy by se měla otevřít i vedlejší chata Maraton.
Sloužil jsem na Lysé téměř 38 let a za tu dobu se tam nepostavila žádná chata. Když vyhořela Bezručka v roce 1978, vznikl bufet Šantán, který se zrovna rozebírá. Fungovala i Plesnivka a Kameňák. Všechno to byly ale jen náhražky. Klasická turistická chata tam nebyla a turisté potřebují kvalitní zázemí, i když je fakt, že Maraton je až moc veliký.
