„Říkal jsem si: to je hrozné, tak to všechno přece nemohlo vůbec fungovat, to je nesmysl. A začal jsem se historií více zabývat,“ říká osmašedesátiletý muž.
Původním povoláním je radiomechanik, odjakživa ho baví zjišťovat, jak věci fungují a jak je lze vyrobit, a tak není divu, že ho přitahují vynálezy z dávné minulosti. I proto se dnes, kdy už je v důchodu, cítí být hlavně badatelem a archeologickým experimentátorem.
Jiří Sonnek procestoval svět, a co jiní považují za šperk z doby kolem pětadvaceti tisíc let před naším letopočtem, on označuje za část lovné zbraně – dokáže ji vytvořit a přesně popsat její účel.
„Viděl jsem to na obrázku a hned mě napadlo, že to nemůže být ozdoba a musí to fungovat nějak jinak, třeba jako zbraň nebo její součást,“ vzpomíná Sonnek.
„Ozdobu“ se dvěma hroty si podle kreseb z knih sám vyrobil, stejně jako oštěp, na který ji připevnil. Hotovou zbraň vyzkoušel. Výsledek? Mohla by fungovat. Podobně postupoval i v jiných případech.
„Na různých archeologických nalezištích z období kolem třiceti tisíc let zpátky odborníci objevují kolečka s jednou dírkou. Říkají o nich, že jsou záhadná, ale to jen proto, že v nich nevidí obyčejný knoflík,“ usmívá se Sonnek.
Vědcům leží v žaludku, manželka je spokojená
Pokaždé se prý snaží hledat a najít ten nejjednodušší princip a trik, který naši předci používali. „Na náhrdelníku je prý poprsí, ale snad každý chlap vidí, že to je spíše zadek, erotická pomůcka pro lovce,“ tvrdí badatel.
Přibližně dva týdny trvalo, než vyrobil balzový vor starých jihoamerických populací. Jak? Podle staré rytiny.
„Vor využívali také staří Inkové a při správném nastavení plachty a guar drží směr a pluje šikmo proti větru,“ vysvětluje Sonnek. Jeho hypotézy působí realisticky a promyšleně, některým českým vědcům proto leží v žaludku.
„Oslovil jsem třeba Jiřího Svobodu, který se zabýval petřkovickými vykopávkami včetně Petřkovické venuše. Odepsal stroze, že všecko je možné,“ říká Sonnek.
Doslova nadšený je prý výtvarník Libor Balák, který maluje obrázky podobné těm Burianovým. A také Sonnkova žena Marie.
„Už jsme spolu jednačtyřicet let a je to úžasná cesta životem,“ směje se Marie Sonnková. Oba dodnes hodně cestují, několikrát byli v Nepálu i Maroku, v Rusku, Izraeli nebo Jižní Americe. „Pořád něco tvoří, mám pocit, že by chtěl, aby po něm něco zůstalo. Hlavně že nezlobí,“ směje se žena.
Jejich nejstarší dcera Zuzana nyní pomáhá Jiřímu Sonnkovi při tvorbě nové knihy, jmenuje se Od knoflíkové dírky k rozluštění záhady Nazca. Amatérský badatel v ní vysvětluje smysl pravěkých jeskynních maleb, nálezů sošek i pravěkých zbraní a čtenáře přizve k rozluštění záhady obrazců na planině Nazca. Knihu vydá ještě letos svým vlastním nákladem.
