Jeden ze záběrů snímku Šachta pohřbených ideí.

Jeden ze záběrů snímku Šachta pohřbených ideí. | foto: archiv

Snímek představí zaniklá místa Ostravy i unikátní záběry z předválečné doby

  • 0
Jak vypadala Ostrava v roce 1921, se mohou dozvědět diváci, kteří se zúčastní projekce snímku Šachta pohřbených ideí. Promítání bude součástí celovečerního pořadu nazvaného Šachta živě!, které se uskuteční dnes v 18 hodin v kavárně Maryčka a v kině Cineport v areálu bývalého ostravského Dolu Hlubina.

Akce se koná u příležitosti oslav 750 let od první písemné zmínky o Ostravě a 150 let od narození Petra Bezruče, ve snímku jsou totiž použity i jeho verše. Přestože se jedná o neozvučené pasáže, diváci je uslyší s živou hudbou v podání Pavla Johana Johančíka a Jiřího Macháčka.

S nápadem uspořádat projekci přišel filmový historik a dlouholetý spolupracovník MF DNES Martin Jiroušek, produkce se ujalo ostravské vydavatelství Protimluv.

„Sociální drama Šachta pohřbených ideí představuje v historii rané československé kinematografie unikátní experimentální film poučený světovou scénou. Zachycuje drama plné vášně, zrady, sexuálního vydírání i sabotáže ve špinavé jámě dělnických bouří,“ popisuje filmový historik.

Přestože Ostrava v tomto snímku vytváří pouhou kulisu, k vidění jsou unikátní záběry z předválečné doby.

„Například již neexistující místa z okolí dolů Zárubek nebo Jan Maria, hornické kolonie, židovský folklor, ale i zřejmě nejstarší záběr na dodnes stojící panorama vysokých pecí,“ dodává historik.

Součástí projekce bude také stylová vernisáž v kavárně Maryčka u příležitosti výstavy nazvané Na šachtě malíře a grafika Eduarda Halberštáta a také čtení z nového románu Z podzemí ke slunci novináře Ladislava Vrchovského.

Samotné uvedení filmu, který divákům není příliš znám, bude zajímavé i z toho důvodu, že je považován za vůbec první film se sociální tematikou natočený v tehdejším Československu. Dobovou cenzurou byl záhy zakázán, přičemž předmětem výtky byly například i verše slezského barda Petra Bezruče. Cenzoři se totiž obávali možného návodu ke vzpouře mezi horníky.

Film natočili filmaři Rudolf Myzet a Antonín Ludvík Havel, kteří oslovili kameramana Karla Kopřivu a jeho bratra Rudolfa. Snímek byl dlouho považován za ztracený, jednu verzi se ale podařilo najít v soukromé sbírce.