Stejně jako většina dalších krytů vznikl v období studené války, kdy mocnosti „ukazovaly svaly“ testováním jaderných zbraní a zvyšováním jaderného potenciálu. V té souvislosti se začaly také hojně budovat protiatomové kryty, obyvatelstvo se školilo, jak se bránit účinkům zbraní hromadného ničení, ve školách se cvičilo s plynovými maskami.
Na prohlídce krytu |
Když hrozba jaderného útoku pominula, začalo se přemýšlet, co bude s kryty dál. Někteří si z nich vybudovali paintballové hřiště, jiní diskotéku. Havířovský protiatomový kryt byl do roku 2007 jen provizorně udržován a chátral. Nakonec byl kvůli útlumu těžby OKD v oblasti určen k demolici. Od té jej ovšem uchránili nadšenci do historie a techniky.
Po letech z něj povětšinou z vlastních zdrojů vytvořili Muzeum Civilní Ochrany. Jeho prohlídky zatím organizují nárazově a nepravidelně, do budoucna by chtěli přivádět celé školní třídy a organizovat tam společenská setkání. „Někteří nám říkali, abychom z toho udělali něco komerčnějšího, ale my jsme se rozhodli jít jinou cestou,“ říká jeden z hlavních otců myšlenky Martin Hečko. Ten se svými čtyřmi kolegy vložil do přestavby krytu spoustu času i peněz.
Dekontaminační kabina v prvním patře, ošetřovna s operačním sálem o patro níž, štábní místnost, pokoj pro civilisty, strojovna dieselagregátu, řídicí místnost, vodárna, ale i kinosál a expozice civilní ochrany.
Na šesti patrech, mezi kterými vede asi 100 schodů, je k vidění mnohé. Podle Hečka se však bude podoba krytu i nadále vyvíjet. „Začalo to někdy v roce 2009, kdy jsme přišli do krytu, kde prosakovala přes zdi voda, museli jsme to vysušit. Vyhodili jsme shnilé, plesnivé, nefunkční věci a začali je nahrazovat. Od té doby rekonstruujeme nepřetržitě ve volném čase. Snažíme se vrátit původní podobu a k tomu jsme přidali expozici civilní ochrany,“ popisuje Hečko.
Věci do krytu mají z různých zdrojů
Spolu se svými kolegy patří k neziskové organizaci s názvem Muzeum Civilní Ochrany Dukla. Celou přestavbu krytu mají jako koníčka. Drahého koníčka. „Jsme neziskovka, takže krom drobného příspěvku od města do toho většinou investujeme vlastní peníze. Není to levná záležitost, jen elektrická energie v krytu vyjde měsíčně na tisíce korun,“ podotýká nadšenec.
Vybavení krytu získávají různě. „Od známých, z jiných vyřazených krytů, od hasičů, ze skladů civilní ochrany nebo od lidí, které tady provádíme,“ vysvětluje Hečko.
Protiatomový kryt v Havířově:
|
Vytvořit kopii krytu z dob studené války není jednoduché. Často musí nadšenci improvizovat, ale nespoléhají jen na to. „Sehnali jsme člověka, který v minulosti prováděl údržbu tohoto krytu. Díváme se i na jiné kryty, jak vypadají. Některé věci z krytu navíc byly zachované, takže je stačilo obnovit. Ale i to dalo hodně práce,“ říká muž.
Kryt by chtěli ukázat co největšímu počtu lidí. Zatím tam zájemce provádějí spíše nárazově. „Máme to jako koníčka, při kterém normálně pracujeme, takže zatím nemůžeme dělat nějaké pravidelné termíny. Když nás někdo osloví, že by rád kryt viděl, vždy jej rádi provedeme. Měli jsme tady dokonce i exkurze ze zahraničí. Nějak se o nás doslechli v Polsku, v Německu i Rakousku,“ směje se Martin Hečko.
Prohlídka takového krytu pak může zabrat poměrně dost času. V šesti patrech se dá zdržet u poutavého vyprávění průvodce až dvě hodiny. „Záleží samozřejmě na tom, jak je člověk zvídavý, kolik má otázek a kolik má na prohlídku času. Samozřejmě v případě potřeby jsme schopni udělat i takovou rychlou prohlídku,“ líčí Hečko.
