Budova jatek je po obnově výrazným prvkem moderní architektury ve městě, aniž by však zapomínala na svou minulost. Už ve své době byla průkopnickou stavbou a i dnes se obklopuje aktuálním děním, současným uměním. „Primárně se zabýváme žijícími tvůrci, ale jako každá věc v našich životech má také současné umění nějakou genealogii, nějaký kořen, spojovací linky s minulostí,“ říká Pokorný.
Formuje výstavní činnost i vědomí o bývalém určení jatek?
Ano, od počátku se s tím vyrovnáváme. Nechceme se tvářit, že tady před námi nic takového nebylo, ale nechceme se k tomu zároveň vyjadřovat jednoduše nebo ploše. Už když tady sedíme, je vidět, že do nitra objektu vstoupila zeleň. Je také velmi důležitým prvkem okolí jatek. Od původní funkce bourání chceme přejít k pozitivnímu vztahu. Na začátku, tedy koncem 19. století, byla jatka výrazem modernosti. Z historického a lidského hlediska je tedy lze chápat i pozitivně. My novou pozitivitu hledáme v současnosti, nicméně ta má už zcela jiné podoby. Když o tom tak mluvíme, napadá mě, že se dá mluvit o velkém tématu celé galerie, kterým je dobrý život. Ten se stal leitmotivem naší první výstavy v novém sídle a zřejmě se v různých variantách objeví také v těch dalších.
Rekonstruovaná budova historických jatek pro vás znamená určitou dosaženou metu?
Jatka jsou uzavřením i otevřením určité kapitoly. Nepředpokládám, že by mělo smysl uvažovat o dalším růstu z hlediska navyšování metrů čtverečních výstavní plochy. Maximálně budeme přemýšlet o nějakém zázemí, které nám chybí, jako například sklady. Spíše se budeme zabývat tím, co má instituce, jako je galerie současného umění, v konkrétním prostředí dělat. Tedy co, koho a jak vystavovat.
K tomu patří i hledisko péče nejen o tento dům, ale také o zahradu. Okolí jatek považujeme za významnou příležitost, jak navrhnout změnu nejen konkrétní průmyslové lokality. Nechceme se přitom inspirovat klasickými modely sculpture garden, tedy vystavení souboru soch v zahradách či začleňováním uměleckých objektů do zeleného nebo přírodního městského prostředí. Současné umění přemýšlí o jiných formách aktivit, jako jsou intervence nebo péče o své okolí, tímto směrem chceme jít. Na podobě zahrady, která se bude vyvíjet dlouho, a na tom, jaké druhy aktivit by v ní měly probíhat, budeme spolupracovat nejen s odborníky na zeleň, ale také s umělci.
Motivem zahrady jste se zabývali už dříve, v objektu bývalého obchodního domu Bauhaus, který stojí v bezprostřední blízkosti jatek. Co s ním bude dál?
V tuto chvíli máme k dispozici oba objekty. V bývalém hobbymarketu Bauhaus je základní vybavení. Funguje v něm kino, k dispozici je multifunkční scéna pro divadelní nebo koncertní vystoupení, je v něm knihovna, bistro. Součástí je také zahrada, která byla vytvořena s perspektivou dlouhodobého zrání a také jako možnost oddechu od samotného provozu. Bauhaus ale už nevyužíváme primárně pro naše umělecké aktivity a výstavní projekty. Sami sem umisťujeme především vzdělávací projekty, pravidelně zde promítáme filmy. Důležitá změna spočívá v tom, že objekt a jeho zázemí nabízíme k využití dalším kulturním subjektům. Například Janáčkově filharmonii, Fakultě umění Ostravské univerzity a podobně. Tak tomu bude až do okamžiku, kdy se město rozhodne, co s objektem dál. Pravděpodobně se shodí a vyroste místo něj něco jiného.
Z ruiny je sídlo městské galerie, bývalá ostravská jatka hostí první výstavy |
Zahrada je vaším návrhem nad rámec původního architektonického plánu rekonstrukce jatek?
V původním návrhu pana architekta se počítalo s tím, že se okolí jatek vybetonuje. Naštěstí jsme se propracovali k představě zeleného okolí, což se nyní naplňuje, a na jeho podobě se budou postupně podílet další umělecké zásahy v příštích letech. Naše zahrada není myšlena tak, že je hotová a bude se jen zastřihávat, měla by se měnit průběžně. Zahrada v Bauhausu je naopak založena tak, že příroda může tento objekt někdy pohltit – pokud by nedošlo v dlouhém čase k lidskému zásahu. Nepotřebuje moc péče a vykazuje zajímavý nárůst jednotlivých rostlinných druhů. Jednou bych byl rád, aby nám je někdo podrobně popsal.
Jste galerie současného umění. Co je z vašeho pohledu současné umění?
Obecně řečeno současné umění je něco, co souvisí s určitou změnou v tom, jak umění vypadá nebo čeho chce dosáhnout. Tato změna nastala někdy ve druhé polovině 60. let. Tato epocha pořád pokračuje. Zjednodušeně řečeno, primárně se zabýváme žijícími tvůrci, ale jako každá věc v našich životech má také současné umění nějakou genealogii, nějaký kořen, spojovací linky s minulostí. Určitě se u nás ve výstavním programu vyskytne i tvorba umělců, kteří už dávno nežijí, ale jsou aktuální a svým způsobem současní. Na naší první výstavě, která byla generačně hodně rozkročená, jsme vystavili umělkyně, jimž je přes osmdesát let.
V Ostravě finišuje přestavba jatek na galerii, nové cihly museli „zašpinit“ |
Přiblížíte stávající a nejbližší výstavy?
Máme k dispozici přes tisíc tři sta metrů čtverečních výstavní plochy, což je o něco více, než má pražská Galerie Rudolfinum. Když chcete takový prostor zaplnit na vysoké profesionální úrovni, není to jednoduché. Potřebujete k tomu množství techniky, logistiky, je to náročné nejen finančně, ale i z hlediska produkce. Od začátku jsme měli na architektonické úpravy ten nárok, že se tu může konat buď jedna velká výstava, anebo dva až pět menších výstavních projektů.
Velkou výstavou jsme zahajovali, teď si zkoušíme menší. Začali jsme 8. února vernisáží tří odlišných výstav. Jedna je mezinárodní. Druhá je zaměřená na aktuální situaci – ukrajinská výstava ukrajinských umělců, kteří působí v diaspoře nebo stále ještě žijí na Ukrajině. Tento projekt vznikl ve spolupráci s ukrajinským kulturním centrem Dnipro. Třetí výstava se naopak zaměřuje na místo, kde působíme, takže to je naše první výstava výslovně zaměřená na umělce působící v regionu nebo s ním nějak výrazně propojené. Nechceme však definovat ostravskou uměleckou scénu, spíše nám jde o to, podívat se na to, co tady vzniká, co je inspirováno zdejším prostředím. Na květen pak připravujeme monografickou výstavu holandského umělce Dana Walwina a na podzim rozsáhlý a dlouho chystaný projekt Uprchlá, našel skrýš, stále uniká věnovaný tématu zvíře ve městě.
