Soubor operety a muzikálu Národního divadla moravskoslezského vede Gabriela...

Soubor operety a muzikálu Národního divadla moravskoslezského vede Gabriela Petráková od roku 2010. Za tu dobu prošel rozličnými změnami. Nyní ho čeká dočasné působení na Černé louce, Divadlo Jiřího Myrona se totiž bude rekonstruovat. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Dalším mezníkem budou proslulé Kočky, říká šéfka ostravských muzikálů

  • 0
Vedoucí operety a muzikálu Gabriela Petráková se v angažmá Národního divadla moravskoslezského pohybuje od roku 2010. Od té doby se zdejší soubor nejen přejmenoval, ale udělal také základní kroky pro ovládnutí muzikálového repertoáru.

Jak se od okamžiku vašeho příchodu změnil chod divadla?
To se mi velice těžko posuzuje, je to, jako když rostete spolu s dětmi. Člověk ztrácí odstup. Jdete s nimi a pořád je vidíte stejnýma očima. Pro mě je to podobná situace. Již dříve jsem se zdejším souborem spolupracovala. Tehdy to byl soubor operety, ne muzikálu. Ještě jako studentka ve třetím ročníku jsem s nimi dělala svou první režii. Když nastoupil jako ředitel Jiří Nekvasil, oslovil mě nejprve kvůli místu dramaturga. Soubor jsem začala vést od září 2010. Přejmenoval se na soubor operety/muzikálu. Nyní jdeme takovou cestou, abychom nepřišli o operetu a zároveň se zdokonalili v muzikálovém jádru.

Má muzikál svou ostravskou tradici?
První ostravský muzikál se objevil ještě v době působení mladého Vladimíra Brázdy, který přivezl od Wericha a Voskovce Divotvorný hrnec, což bylo jen pár let po skončení druhé světové války. Muzikál byl tehdy vůbec novinkou. Od této chvíle muzikál s ostravským souborem roste.

Muzikál se sice hrál, ale ne tolik. Najednou se však soubor přejmenoval a muzikál se ocitl na stejné úrovni jako opereta. Jak je to možné?
Určitým způsobem inscenování a interpretování, třeba i ve zvučení, hrál u nás prim muzikálový žánr. Chtěla jsem pouze, aby tento žánr dostal to, co ve 21. století potřebuje. Například technologie. V době, kdy jsem nastupovala, byl zvukový pult uzavřený v kabině vedle jeviště, takže zvukař neměl přímý kontakt s herci na jevišti, a zvučilo se jen částečně. Byla jen malá řada portů, nebyl dostačující zvukový pult. Vše se muselo nově nainstalovat včetně nové sady reprodukčních beden.

Jak se liší operetní a muzikálová technika?
Muzikálová interpretace je obrácená v porovnání s operetou. Interpretovat dobře, zábavně a vtipně operetu, to není tak jednoduché, náš soubor si v tomto ohledu drží v České republice laťku hodně vysoko. Opereta jde přísně od formy k obsahu, kdežto muzikál jde obráceně – od obsahu k formě. Používá se samozřejmě i jiná hlasová technika. U muzikálu jde více o emoce. Stává se, že jeden a týž interpret ráno zkouší operetu a večer zpívá muzikál. V tom případě musí oba tyto žánry velmi dobře ovládat.

Ovšem v době vašeho působení hrajete v Ostravě muzikály častěji než operety.
Hrajeme častěji muzikály, protože chceme vystavět žánr, který tady byl zastoupen jen do určité míry. Základ dnes tvoří moderní muzikály Andrewa Lloyda Webbera, muzikálová klasika i původní tvorba. A samozřejmě jedním z pilířů zůstává i opereta.

Osm let a teprve začínáte stavět?
Zdaleka nejsme u konce. Naopak začínáme. První muzikál na světě, Loď komediantů, měl premiéru v roce 1927 a my jsme teprve osm let na cestě k muzikálu superlativů. To znamená, že máme za sebou Andrewa Lloyda Webbera, Michela Legranda, Sylvestera Levaye, Michaela Kunzeho. Ale musíme pokračovat dál, ještě nás čekají naprosto stěžejní kusy, jako jsou Bídníci, Fantom opery a spousta dalších věcí, kterými by si měl muzikálový soubor projít, aby mohl říct, že dělá muzikál.

Co tedy za těch osm let „začátků“ můžeme považovat za vrcholy zdejší muzikálové scény?
Společně s Patrickem Fridrichovským a Michaelem Prostějovským jsme vytvořili zásadní dramaturgickou linii. Prvním naším mezníkem, který otočil kormidlo na druhou stranu, byla velká muzikálová inscenace Marguerite, kterou s námi realizovali přímo jeho autoři – Michel Legrand, Alain Boublil a Marie Zamora. Dalším mezníkem byl Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, náš první Andrew Lloyd Webber, na nějž jsme měli přísnou supervizi od zastupující agentury. Dohlížela na to, že nezneuctíme mistra. Přijel se podívat Tim Rice, jemuž se naše verze moc líbila. Tento kus nám tak otevřel pole působnosti ve světě muzikálu superlativů a získávání licencí jak ke klasickým, tak moderním titulům. Převratnou inscenací byl Jesus Christ Superstar v režii Jiřího Nekvasila. Náš soubor se tím posunul více k rockové oblasti. Dalším mezníkem, který nás ještě čeká v letošním roce, budou proslulé Kočky.

Co se bude dít, až od dubna začne naplno rekonstrukce Divadla Jiřího Myrona?
Na Černé louce v tuto chvíli v pavilonu G vzniká prostor pro 230 až 250 diváků. Tedy středně velký divadelní prostor. Vedle něj místo pro zkušebnu. Budou v ní všechny technologie jako na jevišti Divadla Jiřího Myrona. Co se týká našeho působení v pavilonu G, tak v něm plánujeme uvést některé tituly, které jsou vhodnější pro komorní prostředí. Divadlo Jiřího Myrona ale rozhodně neopouštíme.

A jak první fáze rekonstrukce Divadla Jiřího Myrona vypadá?
Divadlo Jiřího Myrona se uzavře 29. března představením Edith a Marlene, které je už dnes úplně vyprodané. Pak dojde k rekonstrukci jeho provozní a administrativní části, zkušebny, části foyeru plus pasáže, kde vznikne nový předprodej. Otevíráme po prázdninách, od začátku září by se mělo začít zase hrát.