Kasárna bránila jednotka 8. pěšího pluku. „Německé vojsko, které projíždělo okolo, se zastavilo u kasáren. Němci počítali s klidným postupem, ale naši nevěděli, že dochází k obsazování republiky. A jak jim kázal vojenský řád, pustili se do nerovného souboje,“ přiblížil Jan Labák, hlavní šéf bojové ukázky z Klubu vojenské historie (KVH) Chotěbuz.
Jak organizátoři zmínili, jde o jednu z mála bojových ukázek v Česku, kde lze vidět prvorepublikové a druhorepublikové vojáky v plné výzbroji a výstroji.
Hlavním programem výročí byla rekonstrukce samotného boje o Czajankova kasárna v areálu ředitelství Slezanu a Faunaparku. V boji se představily jedinečné kusy techniky. K vidění byla také třeba výstava Frýdek a Místek za nacistické okupace, expozice dobových předmětů jako výstroj, kopie granátů, uniformy a lodičky, holenice či hříbky.
„Máme tady třeba odznak stráže obrany státu, kteří hájili rok a půl republiku proti teroristům z Freikorps, polským i maďarským teroristům po celé délce hranice. Jsou tady také dobové fotky, kopie starých pohlednic s republikovou tematikou. Tady můžete vidět vyhlášku stanného práva, které se vyhlašovalo 15. září 1938, kdy došlo k velkému povstání v pohraničí, které bylo nutno potlačit za využití armády,“ řekl Viktor Herwig z Četnické pátrací stanice Pardubice, respicient finanční stráže.
Scénář bitvy vznikl na základě pamětí
Za zmínku stojí i svítilna Daimon, která se vyráběla v Československu a za Rakouska-Uherska. Opravdovou kuriozitou pak byla šavle vzor 24 s republikovým znakem. Lidé si věci mohli prohlédnout i osahat. Kdo měl chuť, mohl ochutnat i pravou vojenskou polévku z ešusu.
Program odstartoval v 11 hodin ukázkou družstev československé armády a německého wehrmachtu. Následovala přehlídka vojenské techniky a samotná rekonstrukce boje o Czajankova kasárna. Scénář vznikal na základě historických výpovědí vojáků, kteří se jí v roce 1939 zúčastnili.
Ponurou atmosféru tehdejších událostí navodilo přihlížejícím divákům i počasí, když na začátku rekonstrukce boje zalezlo slunce, najednou se zatáhlo a začalo pršet.
„Je pro nás čest rekonstruovat tuto událost. Snažíme se bitvu předvést maximálně věrně, i když to nikdy nebude tak, jako ve skutečném boji. Když je člověk zrovna na bojišti a v kůži vojáků 8. pěšího pluku, tak opravdu cítí obrovské napětí. Mráz běhá po zádech, když slyšíme rány a výbuchy. I ta střelba v budově. Je to šílený pocit,“ přiblížil své pocity Labák, který si zahrál poručíka prvorepublikové československé armády.
O den dříve než jinde. Před osmdesáti lety vtrhli nacisté do Ostravy |
Odbojováno s lví silou
Odpoledne akce pokračovala ukázkami jezdectva a dragounů a prvorepublikových kavaleristů, přednáškou o 8. pěším pluku a dalšími ukázkami vojska a techniky.
„Jsme rádi za hojnou účast, na akci dorazilo hodně lidí. Snad jsme původním vojákům neudělali ostudu a scénu jsme odbojovali s lví silou jako oni,“ řekl organizátor a autor scénáře velitele bojové ukázky Labák.
Zahájení obsazování Československa Hitler nařídil na 15. března, ale němečtí vojáci měli za úkol kasárna zajistit už o den dříve. Báli se totiž, aby jim strategickou průmyslovou oblast Ostravska nevyfoukli Poláci.
„Důvod je prostý. Území bylo bohaté na průmysl a zásoby uhlí, na to si dělalo velký zálusk Polsko. Naivně si mysleli, že se s německou vládou dohodnou a doufali, že by Němce mohli předběhnout a území si sebrat sami. Jenže Němci měli lepší výzvědnou službu, a tak neváhali a bez jakýkoliv dokumentů a souhlasů druhorepublikové vlády či prezidenta Háchy zaútočili. Předběhli Poláky při obsazování,“ vysvětlil historik Viktor Grossmann v roli podporučíka dragounů.
Na československé, ani na německé straně proti sobě nestáli profesionální vojáci, zocelení měsíci a roky bojů, ale čerstvě odvedení muži.
„Na německé straně to byli muži, kteří absolvovali dva až tři měsíce výcviku. Byly to ročníky vojáků, které v dobách meziválečného Německa vůbec do armády nerukovaly. Nebyli to žádní vycvičení zabijáci jako potom SS a další německé formace,“ pokračoval Grossmann.
Z plného kostela nás vyhnali s řevem ven, vypráví pamětnice |
Československá armáda se 14. března 1939 v kasárnách připravovala na běžný den. Probíhal výcvik vojáků, seznamování se se zbraněmi a cvičení. Tehdy ještě netušili, co se ještě týž den o pár hodin později stane.
Z ničeho nic přijela německá motospojka na motocyklu DKW. Českoslovenští vojáci se domnívali, že přijíždějící veze jen zprávy a ukázali mu, kam má zajet. Ve skutečnosti však šlo o promyšlený krycí manévr. Motocyklista totiž nezamířil do kasáren, ale vrátil se zpět za svým velitelem s hlášením. Němci si takto zjišťovali, zda ve městě nejsou rozmístěny nějaké silnější vojenské složky.
Nešlo o klidné obsazení
Německá armáda se tak v předtuše jasného postupu dala do pohybu a vůbec přitom nepočítala s odporem. Němci si mysleli, že půjde o klidné obsazení, nakonec se však nestačili divit.
Strážný vojín Sagan s nasazeným bajonetem na pušce vzor 24 totiž neváhal a ihned odstartoval palbu na německé vojáky. Českoslovenští vojáci bez helem a v rozepnutých blůzách naběhli na palebnou čáru a pustili se do nerovného souboje s německou jednotkou. Popadli veškerou nalezenou munici a rozmístili se na pozice, do oken a na střechu. Přestřelka byla velmi chaotická, nikdo nevěděl, co má v tu chvíli dělat. Vojáci rychle spotřebovali střelivo do opakovaček a kulometů.
Říká se, že kvůli nedostatku munice českoslovenští vojáci stříleli i slepými a bojovali, dokud mohli. „Údajně se to říká, že stříleli vším, co měli, tedy i slepými. Ale dnes to nemáme jak dokázat, zjistit nelze, takže budeme muset věřit tomu, že to opravdu tak bylo,“ potvrdil i Labák.
Nakonec československý důstojník poručík Martínek vyvěsil bílý prapor a šel domluvit podmínky složení zbraní. Německý velitel otřesený ztrátou svých mužů delegaci přijal a Martínek mu nabídl zbraň na důkaz svých úmyslů. Došlo k jednání, postupné kapitulaci československé posádky a stažení německé jednotky.
Knápkovi pomáhali odboji. Nesklonili se před nacisty ani komunisty |
Na československé straně nepadl jediný voják
Vojáci na sobě v boji měli typické ocelové helmy, česky zvané hříbek. Jedinečné přilby vyrobené za první republiky zůstaly po milionech kusů ve skladech. Nakonec je zabavila německá armáda, používali je protiletečtí dělostřelci, různá protiletecká obrana, němečtí hasiči, ale dostaly se třeba i do Finska. Když se Finové bránili sovětům, měli na hlavách československé přilby.
„Tím se naši vojáci hodně odlišovali od jiných armád, že jsme měli vlastní helmu. Bohužel po 2. světové válce byl tento systém opuštěn a používaly se helmy sovětské. Dnes je to odolnější a lehčí kevlar,“ zmínil Grossmann.
Za tuto akci československé jednotky nebyl nikdo trestán. Ani vojín Sagan, který jako první zahájil palbu, nebyl německými soudy popotahován. Zajímavostí boje také je, že československá strana neměla ani jednoho padlého vojáka, pouze několik zraněných. Německé ztráty byly údajně 13 až 18 mužů.
Ve vzpomínkách pamětníků údajně nebylo jednání v rukavičkách, ale nedošlo k žádným excesům. Německá armáda tehdy ještě dodržela způsoby jednání dle Ženevských konvencí a úmluv.
Celou vzpomínkovou akci připravil Klub vojenské historie Chotěbuz ve spolupráci s Frýdkem-Místkem. Zapojily se kluby vojenské historie z celé České republiky – KVH Patria, který se zabývá také finskou armádou z doby bojů proti Sovětskému svazu, KVH I. prapor Ostrava, Četnická pátrací stanice Pardubice a KVH Faust s německými útočnými ženisty.
Frýdek-Místek si výročí boje o Czajankova kasárna připomněl už ve čtvrtek 14. března pietním aktem u památníku na Hlavní třídě v Místku, na místě, kde kasárna stávala.
