„Jedná se o ocenění, které má už dlouholetou tradici. Jako první ho dostal Josef Koudelka, s jehož jménem se tato cena stala velice prestižní,“ uvedl Pavel Mára s tím, že mezi dříve oceněnými osobnostmi jsou nejen fotografové, ale například i teoretici a kurátoři jako Anna Fárová, Vladimír Birgus s Janem Mlčochem nebo Antonín Dufek.
Dříve navíc na ocenění dosáhli také další pedagogové opavského institutu, například Jindřich Štreit, Dita Pepe nebo Jan Pohribný.
„Aby se však někdo dostal do užšího výběru, musí jej nominovat poměrně hodně subjektů. Konečný výběr jistě není jednoduchý,“ podotkl k ocenění Pavel Mára.
Členové odborné komise ocenili u Pavla Máry zejména působivé shrnutí dosavadního fotografického díla ve výstavní retrospektivě na Staroměstské radnici v Praze, která se uskutečnila v loňském roce, a dále nápaditou a precizně provedenou monografii Fotografie / Photographs 1969–2014.
Dále konstatovali, že Pavel Mára nepřehlédnutelným způsobem přispěl ke kvalitě české tvůrčí fotografie u nás i v zahraničí.
„Už před několika lety jsem se rozhodl, že shrnu svou práci a udělám jakýsi přehled. Takovým předobrazem byla má habilitační práce, do které jsem zahrnul všechny své cykly, které jsem dělal. Následně vznikla první knížka, která prezentovala mou dlouhodobou cestu ve fotografii,“ popsal Mára.
Od té doby toužil vydat knížku, ale v jiném formátu. Ponořil se do práce a vybíral cykly a hledal ideální formát. „Ovšem ponořil jsem se do toho natolik, že mi chyběl patřičný odstup, takže jsem to nakonec vzdal,“ přiznal s tím, že díky spolupráci s úžasnými lidmi se mu nakonec podařilo publikaci vydat.
Černobílé fotky tiskl duplexem, barevné cmykem
„Dalo to hrozně moc práce a ohromně mi záleželo na tom, jak bude vypadat. Proto jsme duplexem tiskli černobílé fotografie a klasickým cmykem pak ty barevné. Kniha stála spoustu energie i peněz,“ podotkl.
Tato publikace sice měla provázet jeho retrospektivní výstavu v Praze, ale nakonec se tak nestalo, protože ji do té doby ještě nestihl dokončit. „Pořád jsem ji totiž doplňoval, takže jsem ji představil až na další výstavě na podzim minulého roku,“ doplnil.
S retrospektivní výstavou si dal Pavel Mára skutečně záležet. Nejprve však musel vyhrát konkurz, aby mohl vystavovat v křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice.
Mezi nejzajímavější cykly fotografa Pavla Máry patří triptychy, které pořídil v 90. letech.
„Ač mám nějaký záměr, vždycky hledám tvar výstavy pro konkrétní prostor, kde budu vystavovat. Prostory jsem si tak nafotil a udělal si vizualizaci. Výstavu jsem připravoval asi tři měsíce,“ přiblížil. Nakonec se rozhodl výstavu rozdělit na černobílou a barevnou část.
„Barevnou jsem umístil v přízemí v křížové chodbě. Šlo o jeden z mých prvních cyklů. Byla to mechanická zátiší z přelomu 70. a 80. let doplněná o mechanické korpusy z roku 1997,“ informoval.
Druhou část výstavy v Rytířském sále věnoval Mára výběru černobílých cyklů. „Vystavoval jsem tam triptychy z 90. let a dále hlavy z let 2010 až 2012,“ popsal s tím, že takto vznikla možnost srovnání, která vytvářela určitou představu o jeho práci.
Velký úspěch měl cyklus triptychů z 90. let
Další část expozice tvořilo zhruba osm nebo devět cyklů z osmdesátých let, ve spojovací chodbě byly k vidění také nejstarší Márovy výtvory, kdy dělal fotografii do kovu či do skla leptáním.
„Má výstava tak měla tři části, které se vzájemně doplňovaly. Asi i proto se stala tak zajímavou pro ty, kteří mi nakonec přiřkli toto ocenění,“ míní opavský pedagog.
Výstava se uskutečnila v prostorech, které bývají jindy zahlcené fotkami. Vystavuje se tam například Czech Press Photo, kde bývá spousta panelů s fotkami, mezi kterými bývá jen ulička na procházení.
Mára ale prostor využil jinak. „Mým záměrem bylo všechny panely vystěhovat, protože je to krásný gotický prostor s gotickými klenbami,“ vysvětlil.
Podle Pavla Máry je hodně zajímavý například jeho cyklus triptychů, který vznikl v 90.letech, kdy fotografoval nahou lidskou postavu jako architekturu.
„Fotil jsem to velkoformátovým přístrojem, kdy jsem postavu nechal stát ve statické stabilizované poloze s upřeným pohledem do jednoho místa. Fotky jsem pak pořizoval z centra, z podhledu a z nadhledu, čímž vznikl triptych snímků, kdy portréty byly velice blízké, ovšem malinký posun vytvářel určitou atmosféru a napětí,“ přiblížil s tím, že Anna Fárová to interpretovala jako pohled do minulosti, současnosti a budoucnosti.
„Můj kolega Tomáš Pospěch zase řekl, že je to fotografie, jejíž význam vzniká v mezeře mezi nimi. Tato výstava byla hodně publikovaná a zajímala veřejnost,“ uzavřel Mára.
