„Není nás mnoho, kteří jsme po rodičích ty firmy přebrali, jsem v tomto spíše výjimka, hodně společností právě kvůli tomu končí,“ konstatuje čtyřiačtyřicetiletá žena.
Že by se v rodinné firmě více angažovala jí přitom dlouho ani nepřišlo na mysl.
Příběh rokuEva Bokišová a Monika Drobná se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro ně můžete v anketě ZDE |
„Vím ale, kdy se to přesně stalo. Bylo to v jedné pasáži v Praze, u Václaváku. Tehdy jsem pracovala v bance. Šla jsem tou pasáží a najednou mi došlo, že už nechci být v korporátu. Že chci dělat to, co rodiče. A k již vystudované ekonomii jsem přidala i studium protetiky. Bez toho se tato práce totiž dělat nedá,“ vzpomíná na svůj osobní bod zlomu Monika Drobná.
A do podnikání v protetice skočila rovnýma nohama stejně, jako před lety její otec. Ten totiž dnes rodinnou firmu koupil na začátku devadesátých let v malé privatizaci.
„Předtím jsme se v této branži vůbec nepohybovali. Ale manžel měl s kamarády takovou skupinu, jezdili spolu na hory, sportovali a podobně a jeden z těchto jeho kamarádů mu navrhnul, aby spolu šli do malé privatizace a koupili naši současnou firmu,“ vzpomíná na podnikatelské začátky Eva Bokišová.
Ona sama se do rodinné firmy přidala až po několika letech, jako účetní. To už kamarád z firmy odešel a manželé zbyli na provoz sami.
„Manžel je takový věčný student, pořád se někde něco učí, něco studuje. Tak si ke svému původnímu oboru přidal i studium protetiky, aby se mohl práci věnovat naplno. Před pár lety se ale z vedení firmy stáhl a předal ho dceři. V republice totiž chybí protetici, výrobci protéz a on se rozhodl, že s tím něco udělá, že je začne učit. Tak teď vyučuje na střední škole v Hranicích na Moravě, do toho jezdí po klientech, protože tahle práce se jinak, než osobním kontaktem dělat nedá, má toho pořád moc,“ dodala matka současné většinové majitelky firmy.
Pro E. Bokišovou a M. Drobnou hlasujte ZDE |
Protetika jako taková prochází v posledních letech velkými změnami. Od nových materiálů a nových postupů výroby, třeba s využitím 3D tisku, až po řešení následků války na Ukrajině. I ty se totiž projevují až v České republice.
„Dostali jsme třeba nabídku na výrobu 40 tisíc protéz. Ta válka je těžká a obětí je mnoho. Ale takové protézy se nedají vyrábět jen tak na sklad, je potřeba být v kontaktu s každým konkrétním klientem, takže to stále zvažujeme jak na to. Ale o expanzi tímto směrem uvažuji,“ dokončila Monika Drobná.
