„Zátopek je skutečnou legendou která ve svém sportovním odvětví atletice dokázala opravdu neuvěřitelné věci,“ řekl kopřivnický starosta Miroslav Kopečný (ODS).
Socha má být podle něj trvalou a důstojnou připomínkou, že se slavný olympionik narodil v Kopřivnici a město je na to náležitě hrdé. „Současně se socha stane výrazným uměleckým prvkem nového centra města a bude jistě i zajímavým fotopointem pro jeho návštěvníky,“ řekl starosta.
Slavný závod Běchovice - Praha. Startovné a atletický balíček v hodnotě 4000 Kč zdarma |
Pořízení díla z ateliéru akademického sochaře Jaroslava Brože přišlo na více než 1,5 milionu korun. Lidé mohli na sochu přispět ve veřejné sbírce, v níž se vybralo 126 335 korun.
Po Zátopkovi se v Kopřivnici jmenuje škola i stadion. S nápadem na vztyčení sochy přišel předseda atletického klubu Jiří Harašta, pro nějž byla inspirací Zátopkova socha v olympijském parku ve švýcarském Lausanne, jejímž autorem je právě Brož.
„Uvažoval jsem, že by to mělo být něco výjimečného, co by upozornilo nejen kopřivnickou veřejnost, ale i široké okolí. A zrodil se ve mně nápad, že v centru města by mohla být umístěna socha Emila Zátopka,“ řekl Harašta. Kopečný řekl, že od jiných soch se ta kopřivnická odlišuje detailně provedeným znakem republiky na prsou.
Po víkendu bude socha oplocena
Sochař Brož řekl, že Zátopek fascinuje svou nesmírnou houževnatostí a velikou vůlí k vítězství. „Nechtěl jsem vytvořit jenom běžce, který umí velmi hezky, dobře a rychle běhat, ale chtěl jsem tuto sochu povýšit na symbol vítězství, na symbol věčného zápasu člověka na tomto světě, věčného zápasu a úsilí o realizaci lidského rodu,“ řekl sochař.
Během nadcházejícího víkendu si lidé budou moci sochu prohlédnout i vyfotit. Od pondělního dopoledne ale bude oplocena, protože v místě budou pokračovat práce na obnově centra.
S požadavkem na umístění sochy totiž město přišlo až při stavbě a všechny práce do poloviny září nebylo možné dokončit. Firma tak prostor přizpůsobila pro odhalení sochy, příští týden ale bude v práci pokračovat. K soše se lidé znovu, už natrvalo, dostanou nejpozději v listopadu.
Dana se narodila ve stejný den i rok
Zátopkovo výročí si město připomíná celý rok například soutěžemi ve školách či výstavami. V Lašském muzeu v Šustalově vile také vybudovalo novou expozici věnovanou Zátopkovi a jeho manželce Daně, která se narodila ve stejný den jako on, 19. září 1922, a rovněž se stala olympijskou vítězkou.
Tento víkend oslavy vrcholí. V sobotu se ještě uskuteční Běh dětí Kopřivnicí či Běh rodným krajem Emila Zátopka, v neděli se koná mše za manžele Zátopkovy a v pondělí se před Základní školou Emila Zátopka budou sázet pamětní stromy.
Zátopek byl jedním z nejvýznamnějších sportovců české historie. Na olympijských hrách v Londýně a Helsinkách v letech 1948 a 1952 získal čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili. Trojnásobný vítěz ankety o nejlepšího sportovce světa, který byl v roce 1999 vyhlášen českým olympionikem století, zemřel v listopadu 2000. Jeho žena Dana zvítězila na olympiádě v Helsinkách v hodu oštěpem. Zemřela předloni ve věku 97 let.
Zátopkův výkon už nikdo nezopakuje
„Emil Zátopek byl fenomén. To byl bourák, který sám si dělal tréninkové metody, sám zkoušel na svém těle, co vydrží. Byl to borec, který neznal žádné překážky. On si vymýšlel i dechové cvičení, měl obrovskou vůli něco dokázat a žádný malý problém ho nevyvedl z míry, protože okamžitě reagoval na to, co se odehrává jak v jeho organismu, tak všeobecně. Nakonec byl smutný z toho, že ho vyřadil bývalý režim z rytmu, že nemohl už ani trénovat,“ vzpomínal na legendárního běžce předseda Českého klubu olympioniků Oldřich Svojanovský.
Nikomu už se podle něj nepodaří získat tři zlaté medaile v bězích na pět a deset kilometrů a maratonu na jediné olympiádě, jak to dokázal Zátopek.
„Byla s ním sranda, byl to príma parťák a s Danuškou tvořili úžasný pár. Já jsem měl tu čest, že s Danou jsem byl v kontaktu třicet let, možná déle, v klubu olympioniků. Ona byla úžasná, i tady, když jsme přijeli, ona furt obklopená lidmi, nikomu neřekla ne, nikdy nebyla zlá, byla pohodová, prima, moc jsme se od ní naučili a byli jsme hrdí, že s ní můžeme být ve společnosti,“ zakončil Svojanovský.
