Snažili se je odradit. Rodiče i známí poukazovali na nestabilní politickou situaci v regionech, kam se vypravili. Upozorňovali na jinou kulturu a varovali před zlodějíčky, gangy výrostků, náboženskými fanatiky. Marně.
„Nakonec nás Východem zbytečně strašili. Jistě, je to tam mnohdy hodně odlišné než u nás, ale i tam jsou lidé zlí i dobří a my měli štěstí na ty lepší,“ popisuje Vladimír Škrobánek, z cestovatelského dua o rok mladší.
Výprava Broukem přes Kavkaz
|
Oba nejvíce překvapilo Rusko. Ačkoliv o něm měli nedobré reference, skutečnost byla jiná.
„Ochotní, skromní a milí lidé, nikde podél cesty nestáli opilci. A ani nebyly zapotřebí žádné úplatky,“ vylíčili.
Dobrých zážitků bylo mnohem více než těch nemilých
Když se mladých cestovatelů zeptáte na nejhorší zážitek, marně dolují vzpomínky. Nakonec, snad trochu omluvně, zmíní jediný.
„Tak nepříjemné třeba bylo, jak jsme v Mongolsku, kde nejsou žádné mosty, dlouho marně hledali vhodný brod přes řeku. Nakonec nás stejně musela táhnout vojenská dodávka,“ líčil Škrobánek.
Zato při zmínce o dobrých zkušenostech se nedají zastavit. „Bylo třeba hodně fajn potkat podobné dobrodruhy, jakými jsme byli i my. A je jich opravdu hodně,“ poznamenal Brhel.
Dokonce měli štěstí na našince: narazili na dva kluky z Prahy, kteří cestovali na starých motocyklech Jawa. „Společně jsme jeli asi osmdesát kilometrů a vzájemně si pomáhali. Oni měli výborné technické znalosti, my zase byli hodně dobře vybavení,“ popisoval Brhel.
Naďa nezklamala, závady byly opravitelné
Zapomenout nemohou ani na muže, kterému přezdívali Sibiřan. Pochází z Ruska a pěšky téměř dva roky putuje z Finska do Vladivostoku. „Něco nepředstavitelného,“ shodli se oba.
Když 15. července odjížděli z ostravského Hornického muzea, spoléhali se na symbol své cesty - červený vůz Volkswagen Brouk z roku 1974. Pojmenovali ho Naďa.
Nezklamala. Trápila je sice občas rozdělovačem a potřebou benzinové pumpy, ale vše bylo řešitelné. „Měli jsme dost náhradních dílů, a navíc po cestě bylo hodně ochotných lidí, kteří brali opravu Nadi jako výzvu,“ usmál se Brhel.
Obrovským překvapením pak bylo to, že ačkoliv jeli po nejrůznějších cestách, tak ani jednou nepíchli pneumatiku. „Naďa je dále plně pojízdná. Jen ji trochu vrátíme do kondice a určitě si ji necháme,“ slíbil Škrobánek.
Z cest se vrátili do středoevropské každodenní reality. Už si však v sobě hýčkají další plány na výpravy. „Kavkaz určitě nebyl poslední. Možná bychom příště vyzkoušeli něco na motocyklech,“ naznačili.
Cestovatelé v půlce července vyjeli z ostravského Hornického muzea
15. července 2015 |