„V pondělí se v dole udělají takové úpravy, že už nebude možné fárat pod nejvyšší patro a bude se připravovat uzavírka jámy,“ konstatoval závodní dolu Ivan Šimek. „V květnu se pak začne jáma zasypávat, část zásypu je už tady připravená.“
Pod Důl Staříč historicky spadaly hned tři šachty - vedle hlavní i pobočné ve Sviadnově a v Chlebovicích. Od roku 1971, kdy zde těžba oficiálně začala, se v něm vytěžilo okolo 50 milionů tun uhlí. V dobách největší slávy pracovalo na Staříči a v jeho pobočných závodech okolo 3 500 lidí. V současnosti jich je 86.
V dole Staříč chceme vybudovat podzemní Silicon Valley, plánuje děkan Slivka |
„Celkově bylo v závodě Staříč vyhloubeno 5,3 kilometru jam a vyraženo 895 kilometrů chodeb a překopů. Výstavba začala v roce 1962, první tuna uhlí byla vytěžena v roce 1971,“ přiblížila historii šachty tvořící dominantu krajiny pod Palkovickými hůrkami mluvčí státního podniku Diamo Jana Dronská.
Pod Diamo se někdejší šachta dostala poté, co zde bylo v roce 2017 vytěženo poslední uhlí. Kvůli neradostné situaci v OKD se horníci, stejně tak pozůstalí po těch, kteří na šachtě zahynuli, nedočkali ani symbolického posledního vozíku.
Důl StaříčHloubení šachty začalo v roce 1962, těžba uhlí pak o devět let později, v roce 1971. Během těžby zde bylo vykutáno okolo 50 milionů tun uhlí, vyhloubeno 5,3 kilometru jam a vyraženo 895 kilometrů chodeb a překopů. Dobývací prostor přesahoval 40 kilometrů čtverečních. O ukončení těžby rozhodl věřitelský výbor OKD kvůli ztrátovosti šachty k 31. březnu 2017. |
Uhlí, jež patřilo k nejkvalitnějšímu těženému v rámci České republiky, však zůstává ve staříčském dobývacím prostoru víc než dost. Jeho těžba byla před šesti roky přerušena kvůli vysokým nákladům.
„Je tady ještě uhlí na minimálně dvacet roků, my tu šachtu ale zavíráme a vozíme jej z Austrálie přes půl zeměkoule,“ posteskl si Radomír Děcký, jeden z posledních horníků, kteří se na likvidaci šachty podílejí.
„Na Staříči pracuji přes třicet roků, teď už to pomalu končí. Teď už se jen snažíme zachránit zařízení, které by ještě šlo použít na povrchu nebo na jiných šachtách,“ přibližuje důlní elektrikář svou práci.
Mezi posledními minulý týden demontoval spínače z rozvaděčů na pátém patře dolu. Dnes už neměl kde, do hloubky 1 121 metrů pod povrchem země již nikdo nesfárá.
Úplný konec šachty ale nebude znamenat ani následné zasypání. Diamo totiž chce využít toho, že Důl Staříč patřil k nejvíce plynodajným šachtám v revíru, a plyn zde i nadále těžit.
„V dole je připraven systém plynovodů tak, aby bylo možné tento odsávat,“ přiblížil závodní dolu další plány se šachtou.
Šachtě zatopení nehrozí
V době těžby se na Staříči díky degazaci získávaly statisíce kubíků plynu denně. V dnešní době, i kvůli výrazně zmenšené dostupné ploše, je to méně.„V současnosti jde o zhruba třicet tisíc kubíků denně, což nám dává statisícové denní tržby,“ vysvětlila mluvčí Diama.
Těžba plynu by na Staříči mohla běžet ještě desítky let. „Vše bude záviset na tom, jak vydrží průchozí chodby, které tady necháváme. To mohou být i desítky let. A na šachtě nehrozí ani zatopení. Přirozený přítok je tady hodně malý, podle výpočtů by mohla být šachta zatopena za nějakých tři sta let,“ doplnil Ivan Šimek.
Toho se rozhodně nedočkají horníci, kteří na šachtě ještě pracují. „Zbývají mi dva roky do předčasného důchodu, snad to tady ještě vydržím,“ přiblížil svou situaci vedoucí dopravy na šachtě Martin Jager. „Už mám odevzdané všechny potřebné papíry, tak jenom čekám, zda to dopadne. Ale jak to bude, to dneska nikdo neví. Podobně na tom je většina kolegů. Pár jich už dokonce důchodový věk má, ale pořád ještě pracují.“
