Dramatické události spojené s koncem války způsobily tamním lidem velké ztráty i celoživotní traumata. Slovo osvobození tam dodnes budí negativní emoce.
„Byla to katastrofa. Sotva utichla střelba a dohořely stodoly, začal hon na Němce. Nikomu jsme nic nedělali. Mého tátu ale tak strašně třískali,“ vzpomíná se slzami v očích Marie z Ludgeřovic, které bylo tenkrát jedenáct let.
Obyvatelé Hlučínska, které Adolf Hitler v říjnu 1938 připojil přímo k německé říši, což většina vítala s nadšením, prožili válku jako říšští občané. „Z rudoarmějců měli i v důsledku silné německé propagandy, která je líčila jako krvežíznivé příšery, hrůzu,“ říká historik z Muzea Hlučínska Jiří Neminář, který se na dějiny tohoto regionu specializuje.
Otce zadrželi Rusové, když se vracel od Opavy, kde musel s dalšími lidmi kopat zákopy. Asi měsíc byl zavřený v lágru za opavským nádražím, kde ho kopali a fackovali osmnáctiletí kluci, kteří pak dělali kariéru u komunistů.
