Sehnal desky, vryl tam sobě blízké motivy, vložil papíry, provázal a první „dřevoalbum“ bylo na světě. Postupně se o jeho dovednosti, tehdy spíše nevýdělečném koníčku, dovídali jeho známí a Janu Ševčíkovi přibývalo práce.
Jeho častým klientem byl právě Dominik Čermák, tehdejší přítel jeho sestry. „Koupil si novou zrcadlovku. Se ségrou podnikali nějaké výlety a on pořád fotil a chtěl nová a nová alba. Když mě přestalo bavit mu pořád něco vytvářet, rozhodl jsem se, že ho to naučím a bude si je dělat sám,“ pobaveně vzpomíná Ševčík.
Dominik Čermák, vystudovaný architekt, se dlátka chopil odhodlaně a stále častěji jej přebíral z ruky svého učitele. V současnosti je to právě on, kdo ručně vyrývá motivy, které si klienti firmy s maličkou dílnou v Horní Suché na objednaných albech přejí mít.
Zakladatel a „biologický otec“ značky Dřevěné fotoalbum musí řešit jiné záležitosti, a tak veškerou výrobu převzal jeho „žák“. Z koníčku se stalo podnikání, které mladé muže slušně živí. Zájem o dřevěná alba neustále roste, stávají se hitem svateb, narozeninových oslav, výročí, pořizují si je novopečení rodiče, zájem o ně mají i obce, které je rozdávají svým obyvatelům při příležitosti vítání občánků.
Lidi musí přesvědčovat, že do dřeva ryjí ručně
Na dodání si zákazník v průměru počká zhruba tři týdny. „Ale záleží, jestli je právě sezona, jak náročný je motiv či jaký odstín právě vytvářím. Občas se podaří dodat zakázku i do týdne,“ zmiňuje Dominik Čermák.
Tomu, byť se jím neinspiroval, přirostl k srdci přístup Enza Ferrariho. „Aby zvýšil prestiž aut, která lidem prodával, tak i když už byla hotová, on je nechával ještě nějakou dobu ve fabrice. Lidé se pak na ně o to více těšili. Já to sice nedělám, ale někdy si zákazník třeba trochu počká, protože ruce jsou jen jedny a zvládám, co zvládám,“ vysvětluje.
Dominik, jenž se stará o příjem zakázek i výrobu, a Jan, který je majitelem, má na starost kontakty na dodavatele a je držitelem know-how firmy, nejsou jedinými lidmi v republice, kteří nabízejí dřevěná fotoalba. Lidem ale v konkurenčním boji nabízejí přidanou hodnotu. „Všichni jedou výrobu na frézách nebo to pálí laserem. Jsme jediní, co ryjí ručně dlátkem, což je nejmarkantnější rozdíl oproti ostatním,“ vysvětluje Čermák.
„Je lepší mít fotky v pěkném albu, než na paměťové kartě“
S alby jezdí dvojice na různé jarmarky a slavnosti do měst v okolí a občas musí lidi přesvědčovat, že motivy jsou v dřevěných deskách skutečně vyryty ručně. „Ukážeme jim video, popíšeme náš příběh a až potom nám věří,“ popisuje Ševčík. Nejčastějšími klienty jsou ženy, nejtradičnější událostí, pro niž si nechávají lidé alba vytvořit, jsou svatby.
Jak dlouho ještě bude pro lidi atraktivní nechat si vyvolávat fotky a prohlížet si je v albech, to je otázka, která může být pro dvojici podnikatelů klíčovou. „Je možné, že za rok, pět, bude situace jiná. Teď ale lidi dřevěná fotoalba zajímají. A my pořád tvrdíme, že je hezčí zážitek vytáhnout na rodinné sešlosti k prohlížení fotek album než paměťovou kartu,“ dodal Čermák.
