Ministerstvo životního prostředí na konci roku potvrdilo, že státní podnik DIAMO na severní části Heřmanické haldy nezákonně uložilo 218 492 tun materiálu označovaného jako „recyklovaná zemina“. Česká inspekce životního prostředí tento materiál kvalifikovala jako odpad. Tento závěr ministerstvo potvrdilo v odvolacím řízení.
Pokuta v řádu jednoho milionu korun je tak ve skutečnosti zlomek toho, co mělo být odvedeno do veřejných rozpočtů.
Klíčový právní závěr ministerstva přesahuje tento konkrétní případ. Recykláty totiž podle platného zákona nepřestávají být právně odpadem, pokud dojde k jejich využití k zásypům na odvalu. Zákon pro tento konkrétní případ nezná způsob, jak s nimi na haldě nakládat, aby přestaly podléhat odpadovému režimu. A z toho plynou závazky, konkrétně povinnost odvést poplatek za jeho uložení.
Koksovny odmítají další stěny na heřmanické haldě. První z nich nefunguje, tvrdí |
Půl miliardy pro Ostravu
Poplatek za uložení odpadu není cenou za službu ani odměnou provozovateli, ale veřejnoprávním odvodem. Je příjmem Státního fondu životního prostředí, přičemž 50 procent výnosu připadá obci, na jejímž území je odpad uložen. V tomto případě městu Ostrava.
Z veřejně dostupných informací vyplývá, že za celé období nebyly vybírány žádné poplatky za uložení tohoto materiálu. Při množství 218 492 tun odpadu se přitom jeho potenciální výše pohybuje přibližně v rozmezí téměř půl miliardy korun.
Stejný právní výklad se může vztahovat i na materiál použitý při budování vzdušné oddělovací stěny A. V tomto případě se jedná o další zhruba milion tun podobného materiálu, který na haldu navezla společností Ridera Bohemia jako dodavatel DIAMO, jen na jiném místě areálu. Pokud by tento materiál byl klasifikován jako nebezpečný odpad, byly by ve hře další miliardy do veřejných rozpočtů.
Velikost haldy se přitom nezmenšuje. Od roku 2019 bylo z haldy odvezeno přibližně 200 tisíc tun hlušiny, ale současně bylo navezeno zhruba 400 tisíc tun zásypových hmot. V dalších etapách se počítá s dalšími navážkami. Konečný rozsah uloženého materiálu není jasný a spolu s tím není zřejmé ani to, jaká by mohla být konečná výše zákonných poplatků.
Jednou DIAMO, podruhé Ridera
Na severních svazích haldy byla odpovědnost za nezákonné ukládání odpadu přičtena přímo státnímu podniku DIAMO jako provozovateli úložného místa. Ten se nyní brání u soudu, kde požaduje po Rideře nápravu. „Soudně se domáháme odstranění materiálu jeho dodavatelem, který deklaroval, že se o odpad nejedná a deklaroval že jde o recyklovanou zeminu,“ uvedl mluvčí státního podniku DIAMO Tomáš Indrei. Po Rideře vymáhá také více než milionovou pokutu, kterou DIAMO podle jeho mluvčího už zaplatilo.
Sanace, odpadová linka a sarkofág. Účet Heřmanické hořící haldy bude v miliardách |
Ridera se však takového výsledku zjevně neobává: „Šetření ČIŽP i ministerstva životního prostředí ve věci rekultivace severního svahu se zabývalo výhradně postupem státního podniku Diamo po převzetí materiálu. Pokuta byla státnímu podniku udělena za chybějící povolení k nakládání s materiálem v rámci rekultivace a nezařazení rekultivace do plánu nakládání s těžebním odpadem,“ tvrdí Roman Rohel z představenstva dodavatelské firmy.
Pro případ, že Ridera nebude donucena navezený odpad odvézt, našlo si DIAMO jiný způsob, jak se zbavit své odpovědnosti. „Pokud si dodavatel materiál neodveze, zajistí DIAMO nebo dodavatel pro haldu povolení pro provoz zařízení na využívání odpadu,“ uvedl Indrei. V takovém případě by mohl navezený odpad na haldě už zůstat.
V případě oddělovací stěny se odpovědnost může také přesunout zcela na dodavatele, tedy firmu Ridera. Nabízí se otázka: pokud byl materiál v jednom případě odpadem a odpovědným subjektem provozovatel haldy, proč by se stejný princip neměl vztahovat i na další části téhož území? V obou případech přitom šlo o tentýž areál a o obdobný typ materiálu. Rozdílné postavení státního podniku DIAMO a Ridery ve dvou identických případech by vzbudilo otázku, podle jakého klíče stát určuje primární odpovědnost.
Z ekologické rány právní a finanční propast
Případ Heřmanické haldy dávno přerostl ekologický problém. Na jedné straně stojí soudem potvrzené protiprávní jednání. Na druhé straně vážné indicie, že někdo ušetřil stamiliony za poplatky za ukládání odpadu na úkor státu a města Ostravy. DIAMO i v tomto případě předkládá vlastní alibi: „Poplatek je vyžadován při uložení na skládce. Halda není skládkou. Materiál lze do budoucna využít v režimu odpadů tak, aniž by byl uložen na skládku. Proto není žádný právní ani jiný důvod hradit poplatek.“
Jinými slovy, vozit odpad na hořící toxickou haldu je podle státního podniku, který je odpovědný za dodržování metod, které nejsou hrozbou pro životní prostředí, zcela v pořádku, neboť v případě heřmanické haldy se nejedná o skládku. Nadále zde také zůstává vážná pochybnost, zda byly skutečně vyvozeny všechny zákonné finanční důsledky a zda se státní podnik nepodílí na daňovém úniku nezákonným ukládáním odpadů do prostoru heřmanické haldy.
