Minulý víkend slavili věřící po celém světě Velikonoce. Velmi symbolická doba, a bez ohledu na to, jaký má člověk vztah k náboženství, pro celý svět znamená přechod od otroctví ke svobodě, od smrti k životu, osvobození lidstva od hříchu a zla, cestu ke svobodě, lásce a dobru.
A opravdu si přeji, aby se něco takového stalo letos na jaře, aby dobro zvítězilo nad zlem a světlo zvítězilo nad temnotou. Když jsme byli doma, mým koníčkem bylo vaření, ráda jsem hlavně pekla. Každý rok peču buchtu pasku podle svého vlastního ukrajinského receptu.
 |
Letos jsem se rozhodla, ať se děje cokoliv, že ji upeču zase. A chtěla jsem jí obdarovat jedny z nejbližších lidí tady v Česku – rodinu Prokopových. Jana nás naopak pohostila českým mazancem a jinými dobrotami.
Dříve jsem psala, že mí synové Nazar a Miron už chodí do školky. O velikonočních svátcích vyráběli různé výrobky a vyprávěli, jak ve školce hledali sladkosti a sbírali je do košíků. Pro ně to byla novinka, takový zvyk doma nemáme. Stejné však bylo barvení vajíček, to děláme i u nás.
V našem novém bytě je nás nyní šest. Já, moji synové, má sestra Marina a její dvojčata Gleb a Polina. Pomalu se zlepšujeme v češtině a chodíme do práce.
Možnost pracovat je pro nás důležitá
Marina pracuje ve školce, kde uklízí a vydává jídlo dětem. Vedení školky jí umožnilo vodit děti do práce, zatímco ona vykonává své povinnosti. Její děti tráví čas s ostatními dětmi. Aby mohla takto pracovat, bylo zapotřebí vyřídit potřebná lékařská potvrzení, což trvalo zhruba týden.
Možnost pracovat je pro nás velmi důležitá, protože nám pomáhá se socializovat a být pro společnost přínosem.
Moje kamarádka Lena se před pár dny v Polance seznámila s ukrajinskou dívkou z Mariupolu, která utekla se svými dvěma dětmi před ruskými „osvoboditeli“. Vybombardovali jim dům a již nemají nic. Nyní, aby získala práci, potřebuje umístit své dítě do školky. K tomu je potřeba doložit doklady o očkování, jenže když odešli, nestihli je vzít s sebou.
Když se rozhodla kontaktovat svého lékaře, zjistila, že lékař již nežije a že klinika, na kterou byli přiděleni, byla zničena. Apokalypsa, která se právě odehrává...
Ruští okupanti střílejí na civilní cíle
Mezitím můj manžel Danil s kmotrem našich dětí Aleksejem nadále brání zemi. V Dnipru pokračují raketové útoky. Manžel říká, že cíle pro raketové údery jsou velmi zvláštní. Ruští okupanti střílí na civilní cíle. Tento týden se kvůli zásahu rakety zranili záchranáři, kteří hasili požár, jenž vypukl na letišti v Dnipru.
Anna RybakNarodila jsem se ve městě Záporoží, kde ještě nyní žijí moji rodiče a babička. Před válkou jsme s mou rodinou bydleli v městě Dnipro, kde nyní zůstal můj manžel Danil a mnoho mých přátel. Mám dva milované syny, čtyřletého Nazara a dvouletého Mirona. Vystudovala jsem marketing na Berdyansk University of Management and Business. Před válkou jsem pracovala pro Vodafone Ukrajina. |
Výsledkem je pět záchranářů v nemocnici, dva na jednotce intenzivní péče. K opakovanému raketovému odpalu došlo právě v okamžiku, kdy záchranáři uhasili terminál. Tato válka nemá žádnou tvář, žádné cíle, je to hrozný smutek, který zasáhl všechny v naší zemi...
Věřím v naše vítězství, ale ještě více věřím v naše obránce a vím jistě, že spravedlnost a pravda nakonec zvítězí. Danil také hovoří o navýšení dodávek zbraní pro obranu Ukrajiny. Velmi mě těší, že Česká republika stojí bok po boku s mým lidem a dělá vše pro to, aby Ukrajina zůstala státem evropským a svobodným.
Ráda bych skončila pozitivně. Nevím, jak populární je v České republice Twitter, ale tato zpráva ministra zahraničních věcí České republiky mě pobavila. V jednom z postů byl dotázán: Nemůže @CzechMFA, @JanLipavsky na nóty z (ruská vlajka) odpovědět něco jako Idi na chuj!? Na to odpověděl: Může, ale šetříme papírem.
