Otevřenost. Právě tenhle rys přitahuje šilheřovickou spisovatelku Evu Tvrdou k Ostravě. „Otevřenost se mi na Ostravě líbí. Nejenom Ostravanů, ale města jako takového. Jsou v něm široké ulice a obrovské prostory, město je rozlehlé, takové roztažené. Člověk ani nepozná, jestli ještě v Ostravě je, anebo už není,“ líčí spisovatelka. „Přitom je to pořád Ostrava. Zdejší lokality jsou nesmírně různé, ale pořád mají společný podtext. Všudypřítomný průmysl, který máme uložený i v genech.“
Ostrava Evu Tvrdou uhranula už před desítkami let. A velkou roli v tom hraje právě průmysl. „I když se člověk pohybuje v nejkulturnějších oblastech, pořád tam je, a když spadne někam dolů, na dno, i tam jej najde. Myslím to v dobrém slova smyslu – nejde o znečištění. Ostrava je zvláštní v tom, že jiné takové město v Česku neexistuje,“ vysvětluje spisovatelka a pokračuje: „Každé město má svou historii, na kterou jsou všichni pyšní. Rekonstruují památky, romantické uličky. Ostrava má místo toho svůj průmysl. Je to úplně jiná kategorie, nebo jak se teď říká level. Ostrava to nikdy nesetřese, možná někdy v daleké budoucnosti.“
Fakt, že se v Ostravě už léta netěží uhlí, podle spisovatelky nehraje žádnou roli. „To je jen jeden druh průmyslu. Ale hornictví Ostravu nesmírně poznamenalo. Říkalo se, že tam dole muselo jít všechno na férovku. Neexistovaly žádné kličky, všechno muselo být předem jasné. Ostrava tímto způsobem ještě v lidech přetrvává, někde v nich je toto stále přítomno,“ tvrdí žena.
Důl zkusila na vlastní kůži
Eva Tvrdá může o všudypřítomnosti hornictví v Ostravě psát i podle vlastní zkušenosti – v 80. letech na Karvinsku sfárala do dolu.
„Jak to tam vypadá? Ty obrovské prostory, ty jsou fajn, ale když se pořád zužují a zužují... Nikdy jsem si nemyslela, že bych tam vlezla, ale nakonec jsem se po uhlí ze zvědavosti i plazila, když jsem chtěla zjistit, kam chodba vede,“ vypráví spisovatelka. „Byl to zvláštní pocit, rozhodně bez úzkosti. Je to svět sám pro sebe, který na některé lidi působí natolik silně, že v něm zkrotnou, přestože se na povrchu chovají velice sebevědomě. Stačil mi několikahodinový pobyt, abych to vycítila.“
V době, kdy studovala vysokou školu, chodila na brigádu do vysokých pecí. „Ve slévárně jsem tahala vozy se struskou. Obrovské vozy. Byl to adrenalin, ale za hodně peněz, takže to pro mě jako studentku byla atraktivní brigáda. Horko, špína, chlapi a oheň. Dělnice tam pracovaly taky, ale studentka jsem byla jediná,“ vzpomíná Tvrdá.
„Ostravský pocit“ je všude
Eva TvrdáSpisovatelka se narodila 10. března 1963 v Opavě. Vystudovala pedagogickou fakultu v Ostravě, nyní žije v Šilheřovicích. Debutovala v roce 1996 novelou Dálka. Velký úspěch zaznamenala její kniha Dědictví z roku 2005. Její další publikace Pandořina skříňka obsahuje příběhy navazující na Dědictví. Založila vlastní vydavatelství Littera Silesia, v současnosti pracuje na detektivce z Ostravy.  Eva Tvrdá a její publikace Dědictví a Pandořina skříňka. |
A výhled na vysoké pece spisovatelka miluje stále. „Chodím nahoru na Novou Karolinu a dívám se na Vítkovice. Z terasy je nádherný výhled, mám to tam moc ráda – pít kávu a dívat se. Prohlížet si místo, kde jsem pracovala na brigádě v těžkém provozu. Tam to miluju,“ usmívá se Eva Tvrdá. „Vždycky zaparkuju za Domem umění a jdu pěšky až k Trojhalí. Líbí se mi ulice, kovové sochy, předměty na nich. Líbí se mi průzor moderní stavbou u tramvajové zastávky,“ přiznává. „Jinak mám Ostravu ráda jako celek, její jednoduché, primitivní oblasti i moderní části. V Ostravě neexistuje místo, kde bych neměla takový ten ‚ostravský pocit‘,“ svěřuje se.
Evě Tvrdé učarovala také ostravská kultura. „Ostravská divadla miluji a pravidelně navštěvuji. Na některá představení si zajdu i opakovaně. Také mám ráda knihu Ostrava od Daniely Mrázkové a fotografa Viktora Koláře, sbírku Briketa, poezii Petra Hrušky, Nohavicovy písničky. Tohle k mému vnímání Ostravy patří. Je toho samozřejmě víc, ale tohle je pro mě velmi silné.“
Teď se spisovatelka soustředí na svou další knihu, detektivku z Ostravy. „Budu hledat vhodné lokality v Ostravě. Budu přemýšlet o tom, kde budou bydlet hlavní postavy, kudy budou chodit,“ říká Eva Tvrdá. „Ostravu chci vnímat v její současnosti. Vůbec není všední. Napíšu o tom ve své nové knize, sama jsem zvědavá, jak se to podaří.“
