David Majer věří, že bude na Slezskoostravském hradě v Ostravě. Už nyní je ale možné některé světové rarity z budoucích sbírek tohoto muzea vidět. Patří mezi ně například pohřební nádoby, propracované rituální předměty, šamanské masky...
Výstava zahrnuje několik desítek předmětů spjatých s nejstaršími historicky doloženými dynastiemi. V čem spočívá její jádro?
Základ výstavy se nachází v zadní místnosti, která má působit jako meditativní prostor. Předměty zde vystavené mají co do činění se záhrobím a jsou samy o sobě k meditaci předurčeny. Nesloužily ke světským záležitostem, ale zprostředkovávaly kontakt mezi tímto světem a světy na druhém břehu. Jedná se o součásti hrobových výbav, se kterými manipulovali kouzelníci při zásvětních rituálech. Dnes už o nich příliš nevíme, tato doba je pro nás zahalena rouškou tajemství. Šangové byla historicky první známá dynastie, která vládla v Číně do 11. století před naším letopočtem.
Co existence těchto výbav dokládá?
Předměty dokumentují, jaký význam Šangové kladli bronzu a výrobkům z něj. Ale také výrobkům z mědi. Když Čouové přebírali vládu a Šangy svrhli, tak tento krok ospravedlnili tím, že Šangové ztratili svoje „trojnožky“. Což je název pro rituální předměty, a když nemají trojnožky, nemají ani nárok na vládu. Ještě dva a půl tisíce let poté hledal trojnožky slavný Čingischán ve Žluté řece.
Existují z té doby nějaké zápisy?
Staří Číňané nekodifikovali smlouvy na organické materiály. Vždy, když vytvořili státní smlouvu, tak odlili nádobu a do jejího povrchu text ujednání vyryli. Smlouva platila tak dlouho, dokud nádoba existovala. Takže jejich ztráta znamenala pozbytí legitimity vlády. Čínská kultura je specifická, vše, co je zobrazeno, symbolizuje dobro a ochranu, což je například v kontrastu ke křesťanskému umění, které vyjadřuje utrpení, smrt nebo bolest.
Výzdoba těchto nádob je velmi rozmanitá...
Jsou tady monstra, draci, fantastické příšery, ti všichni jsou přemocní duchové, jejichž posláním je ochraňovat. Je to patrné i na nádobě, které se říká Chu, v několika pásech ji zdobí propletené larvy a červi. V evropské kultuře červ znamená něco přízemního, temného, kdežto v Číně symbolizuje zmrtvýchvstání a nesmrtelnost.
Proč jste se rozhodl nazvat výstavu Za Velkou zdí?
My jsme ten barbarský svět a za tou Velkou zdí, tam je ta kocourova zahrada, něco tajemného. Svět, kam se běžně nesmí a kam se málokdo z nás může podívat. Je to zajímavé téma i pro motiv Hedvábné cesty, protože Čína se ohradila proti barbarství, ale to samé udělali ve své době Římané. Také oni se ve své době považovali za střed světa a vše, co bylo za ním, bylo barbarské.
Vystavujete i obětní sekery...
Ano, k vidění jsou také obětní sekery, podobné byly nalezeny v císařské hrobce, používají se na stínání zvířat. Umístění seker souvisí s vystavenými předměty odkazujícími k rituálům, třeba k obětování zvířecích těl, konkrétně třeba psích.
V textu o výstavě se ale o takovýchto podrobnostech nezmiňujete.
Rozhodli jsme se některé detaily vynechat, abychom neohrozili návštěvníky psychickou újmou. Tyto nádoby mají typicky tvar s ušima a nohama. Používaly se pouze pro rituální vaření sťatých obětí. Po staletí se jejich tvar neměnil, změn doznával třeba jen dekor.
Velice pozoruhodná je rovněž zvláštně formovaná šamanská maska...
Třeba tato pět tisíc let stará šamanská maska s tyrkysovou pastou. Když Číňané vzdávali úctu kovu, tak ještě větší úctu si zasloužil nefrit. Považovali jej za nebeskou substanci. Konkrétně průsvitný bílý nefrit pro ně měl nevyčíslitelnou cenu. Dodneška si jej cení více než smaragdy nebo diamanty.
Mezi návštěvníky, které jste již výstavou prováděl, byl i známý záhadolog Arnošt Vašíček, jaká byla jeho reakce?
Velmi pozitivní, Arnošt Vašíček mě například upozornil na to, že se mezi vystavenými předměty dá najít mnoho analogií se starověkou Amerikou. Je to velmi zajímavé, ale nemyslím si, že v tomto směru došlo k nějakému vzájemnému ovlivnění, spíše to vnímám tak, že člověk na mnoha místech zeměkoule vymýšlel zároveň tytéž věci.
Výstava potrvá do konce února, pak se rozhodne, co s ní bude dál?
Měla by být částí expozic Muzea Jantarové stezky a Hedvábné cesty, věřím, že se jej tento rok podaří oficiálně otevřít a přesídlit do Ostravy na Slezskoostravský hrad. Všechny podmínky tomu nahrávají. Pokud se nestane něco nepředloženého, věřím, že k tomu dojde na podzim, předběžně 28. října.
Ve které části hradu by mohlo muzeum sídlit a jaká bude jeho náplň?
Mělo by být umístěno v hradní věži. Čtyři roky už v ní vytvářím expozice, které jsou takovým předvojem Muzea Jantarové stezky a Hedvábné cesty. Pak už by se v ní mohly dělat výstavy ve velkém. Zároveň bych nerad dělal výstavy ve velkém ansámblu, protože v menším počtu bych měl kvalitu výstav více pod kontrolou. Letos se rozhodne, zda muzeum vznikne v Ostravě nebo na zámku ve Valticích, kde se také na řadě výstav podílím. Rád bych upřednostnil Ostravu.
