Letos měli horští záchranáři práce o něco více, kvůli koronavirové pandemii se totiž pohybovalo v horách více lidí než jindy. „Počet návštěvníků Beskyd letos vzrostl odhadem asi o dvacet procent,“ uvádí Jiří Lehký z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, který má strážní službu v CHKO Beskydy na starosti.
Můžete na začátek přiblížit, co vlastně stráž přírody je a co dělá?
Obecně stráž přírody dbá na dodržování předpisů o ochraně přírody. A protože se v našem případě jedná o chráněnou krajinnou oblast Beskydy, tak strážci kontrolují dodržování pravidel platících v naší CHKO a zvláště pak v přírodních rezervacích. Kromě toho pomáhají Správě CHKO i s dalšími činnostmi, jako je údržba a opravy informačních cedulí, naučných stezek, sečení luk, odstraňování náletových dřevin, a občas i s úklidem nepořádku po návštěvnících a dělají další věci.
Kolik vás v Beskydech je?
Beskydy jsou největší CHKO u nás, a tak i strážců máme relativně hodně, okolo padesáti. Valná většina jsou dobrovolníci, ale oprávnění strážce má i několik zaměstnanců Správy CHKO Beskydy. Zde musím zdůraznit, že strážce je ze zákona úřední osoba a nezáleží na tom, zda jde o dobrovolníka, či zaměstnance správy.
V posledních letech stoupá počet lidí, kteří do hor chodí, ale mění se i jejich složení. Je to poznat i v Beskydech?
Mění se všechno kolem nás, a tedy i lidé, kteří chodí do hor. V Beskydech, které jsou dlouhodobě vyhledávanou lokalitou, si to uvědomujeme taky. Jedním z faktorů, které návštěvnost ovlivňují, je, že Beskydy jsou snadno přístupné pro lidi z Ostravska i ze Zlínska. Proto tady, na rozdíl třeba od Jeseníků, převažují krátkodobí návštěvníci. Lidé, kteří si sem zajedou na jednodenní výlet, na houby, v zimě si zalyžovat. A večer jedou domů. V posledních letech ale začalo ubývat takových těch klasických turistů, v pohorkách a větrovce s batohem na zádech. Místo nich je v horách stále více sportovců a také rodin s dětmi. A výrazně ubylo pěších a přibylo cyklistů, teď také stále častěji na elektrokolech.
Jak se na návštěvnosti projevila omezení okolo koronaviru?
Nouzový stav a vše okolo něj nám návštěvnost Beskyd výrazně zvedly. Máme na několika lokalitách nainstalována čidla, která nám lidi počítají. A ten nárůst byl ve všech místech, a to až o dvacet procent více než v uplynulých letech. Během koronavirových omezení bylo zajímavé pozorovat rozdíly mezi jarním a podzimním obdobím. Můžu srovnat situaci na Pustevnách, kdy na jaře bylo parkoviště prázdné, všechno zavřené, lidé téměř žádní, zatímco na podzim bylo parkoviště plné aut, všechny stánky s občerstvením vydávaly přes okénka a na hřebenovce se pohybovaly stovky lidí.
A ta návštěvnost stoupá v poslední době kontinuálně?
Ano. Třeba na Lysé hoře roste návštěvnost posledních deset let lineárně, o 10 až 15 tisíc lidí ročně navíc. To je za deset let o víc než sto tisíc lidí. Odhadovali jsme roční návštěvnost okolo 400 tisíc lidí, ale už to zřejmě letos bude výrazně více. Ale Lysá hora je fenomén jak v rámci Beskyd, tak celé republiky – působí jako magnet, kdo nebyl na Lysé a na Pustevnách a ve skanzenu, nebyl v Beskydech.
Zástupce ředitele CHKO Beskydy Jiří Lehký v uniformě strážce přírody
Přinesla změna struktury návštěvníků hor i změnu náplně práce strážců přírody?
Částečně ano. Velkou změnu přinesli sportovci. Beskydy jsou totiž oblíbeným místem pro různé vyhlášené běžecké horské soutěže a jejich účastníci sem chodí pravidelně trénovat. A vyhledávají přitom co nejextrémnější podmínky. Sportovci si oblíbili například zkratku zvanou Andělské schody na Smrku, která dnes kvůli tomu, jak je frekventovaná, vypadá, jako by ji rozjezdily tanky. Chápeme jejich touhu trénovat, ale nemůžeme se jako ochránci přírody smířit s tím, že se z přírodní rezervace stává tělocvična.
Extrémní závody se navíc konají i v noci, takže velké množství lidí sem chodí i po setmění. Zatímco kdysi byl v noci v horách klid, nyní je zde plno sportovců s čelovkami, kteří v noci běhají po lese. Na Smrku, kde bychom si jinak přáli vidět spíše medvěda nebo tetřevy, je tak nepřetržitý celoroční provoz prakticky 24 hodin denně.
Zmínil jste tetřevy. Kvůli jejich ochraně bylo letos zrušeno turistické značení na Travný. Přineslo to zklidnění v této lokalitě?
Za posledních asi 15 let jsme v Beskydech zrušili pouze dvě turistické trasy. V roce 2007 to bylo ze sedla Kněhyně na vrchol Kněhyně, protože se jedná o jedno z vhodných míst pro tetřevy a jeřábky. A když byla na Krásné zřízena odchovna tetřevů, domluvili se lesníci s Klubem českých turistů na zrušení značené trasy z Visalají směrem na Krásnou. Ani předtím, než se letos značení na Travný odstranilo, zde nebyla návštěvnost příliš velká, ale když se informace o uzavření trasy roznesla, tak se najednou v dubnu několikanásobně zvýšila. Jako by se lidé přišli s Travným rozloučit. Poté už výrazně poklesla pod dlouhodobý průměr. Takže to je věc, která nám příliš starostí nepřidělává. Mnohem horší je to s motorkáři, kteří se v horách prohánějí.
A ti vás tedy trápí hodně?
Ano, a mělo by to trápit mnohem více lidí. Oblasti, jako jsou Beskydy nebo Jeseníky, si lidé oblíbili kvůli tomu, že je tam ticho a klid. A motorky, čtyřkolky či v zimě skútry to výrazně narušují. Motorka sice nadělá stejný hluk jako třeba lesní technika, ale je rozdíl mezi traktorem, který v lese pracuje, a motorkou, která tam jezdí jen pro zábavu jejího řidiče.
Bohužel je to problém, pro který se těžko hledá řešení. Zastavit motorkáře může prakticky jen policie, strážci přírody na to nemají prostředky. Navíc motorkáři či čtyřkolkáři velmi dobře vědí, že to, co dělají, je nelegální. Podle toho se i chovají, občas jako mafie. Nedávno jeden ze strážců zastavil čtyřkolkáře na Pulčíně. Když ho chtěl legitimovat, řidič nastartoval, rozjel se pryč a přejel mu při tom nohu. Případ řeší policie jako útok na úřední osobu.
Co dále trápí strážce přírody v Beskydech?
Myslím, že to, co strážce ve všech chráněných krajinných oblastech u nás – že si připadáme jako takové Popelky ochrany přírody. Všechny země Evropy, kromě nás a Slovenska, mají profesionální strážní službu. To znamená placené a pojištěné zaměstnance, kteří mají odpovídající vybavení i výcvik, terénní auta, základny a tak dále. U nás je systém postavený na dobrovolnících, kterým stát dá akorát průkaz, odznak a nášivku na rukáv. A k tomu poměrně hodně odpovědnosti i práce, kterou mají dělat zdarma ve svém volném čase. Každopádně je úžasné, že lidí, kteří nelitují času ani peněz a jdou do toho čistě z lásky k horám, neubývá, spíš naopak.
A jak se za dobu, co to děláte, změnil vztah lidí k přírodě?
Myslím, že je stále poměrně kladný. Všichni tvrdí, že chodí do hor kvůli tomu, že mají rádi přírodu. Ale někdy to vypadá úplně jinak. Potkáváte hodně sportovců, jak běží se sluchátky na uších a s pohledem na displeji, kde si kontrolují tep, tempo či naběhané kilometry. Co je kolem, snad vůbec nevnímají.
Ten kladný vztah je poznat spíš v jiných situacích. Třeba když strážci někoho upozorní, že dělá, co se nemá, řada lidí to vnímá vstřícně a snaží se přizpůsobit. Když vysvětlují pejskařům, že v rezervacích nemají nechávat psy běhat bez vodítka, že pro zdejší zvířata je to jen další šelma a další ohrožení, většina se omlouvá, že si to neuvědomili a že si už na to budou dávat pozor. Takže to není tak špatné.
