Vystupoval už v pražské Lucerně i v Rudolfinu, kde hrál s Českou filharmonií, a spolupracoval například s Renatou Drössler a Jaroslavem Duškem.
I díky své učitelce Elen Pustowkové získal řadu ocenění z hudebních soutěží a už dvakrát se účastnil světového festivalu pro handicapované umělce v Jižní Koreji.
A protože díky skvělému sluchu lehce pochytí cizí jazyk, byl to právě Denis Szalbot, kdo vítal v pražském Lichtenštejnském paláci korejskou prezidentku na státní návštěvě v jejím rodném jazyce.
Proslov Denise pro korejskou prezidentku
Denis má kromě absolutního sluchu i neobvyklé zapálení pro studium hudby. „Rád hraji barokní skladby. Fascinuje mě, jak dokázali skladatelé rozvíjet jednu opakující se melodii postupně v několika hlasech a ještě k ní přidat protihlas. Člověk, který hudbu cítí a uvažuje o ní, pochopí, o čem mluvím,“ říká Denis, který po prázdninách nastupuje na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kde bude studovat hru na klavír. Později by si rád ke klavíru přibral také zpěv.
„Jednou bych si přál hrát a zpívat v takové kapele, jako je Spirituál kvintet,“ doplní mladý hudebník.
„Rain man autisty příliš zaškatulkoval“
Rodiče Petr a Daniela včetně mladší sestry Amélie si museli zvyknout, že jejich nadaný hudebník se někdy od klavíru nehne až do čtyř do rána.
„Časem jsme mu pořídili profesionální elektrické piano a k němu sluchátka, jinak to opravdu bylo náročné,“ líčí Denisův táta.
Mladý hudebník navíc využívá svých unikátních paměťových schopností a všechno si spojuje do souvislostí. A jelikož Denis čte rovněž kvanta knih o hudbě o její historii ze všech úhlů pohledu, rodiče se pak stávají několikahodinovými posluchači, když jim potřebuje sdělit vše zajímavé, co zjistil.
„Uchvacující je pro mě i lidovost. Učím se písně různých národů. Třeba bosenskou, ázerbájdžánskou, které pro naše uši zní velmi zvláštně,“ vysvětluje Denis, jenž o svém handicapu hovoří otevřeně.
Úryvek ázerbajdžánské písně v podání Denise
Tvrdí, že na základní škole to měl dlouho těžké. „Dělala mi problém konverzace s vrstevníky. Teď už mě spolužáci akceptují,“ říká a pro dokreslení uvádí, že film Rain Man autisty příliš zaškatulkoval. „Každý jsme jiný. Autismus má lehkou i těžkou formu. Rain Man byl někde uprostřed,“ podotýká Denis.
