Vašíček se soustřeďuje zejména na možnost nálezu bájné hrobky vůdce Hunů Attily, který má být pohřben u Frýdku-Místku, anebo vypráví o legendárním alchymistovi, jenž žil na zámku v Kravařích. „Záhadám spjatým s regionem se chci věnovat i nadále,“ říká.
Jak si na tom stojí ohledně záhad moravskoslezský region?
V našem regionu je plno záhad, dovedl bych si představit i samostatný seriál Moravskoslezská mysteria. Na první dobrou mě napadá například úžasný hrad Sovinec, kde bych rád natočil jeden z dokumentárních filmů. Najdeme u nás stopy po řadě mimozemských aktivit. Když jsem dokončoval svou nejnovější knihu, podařilo se mi objevit staré noviny ještě z dob Rakouska-Uherska, v nichž se popisují neznámé objekty na obloze. V době, kdy se ještě ani pro podobné úkazy nepoužívalo dnešní názvosloví.
V Kravařích stojí zámek, na kterém údajně pobýval jeden z nejzáhadnějších alchymistů, který udivil i samotného Rudolfa II.
Jmenuje se Michal Sendivoj, záhadný Polák, který byl pravděpodobně nemanželské dítě, a přesto se nějakým podivným řízením osudu dostal do těch nejvyšších kruhů. Pozoruhodné na tom je, že sloužil třem císařům, mimo jiné pověstnému Rudolfu II. nebo Ferdinandu II. Pokaždé s nimi byl zadobře, a dokonce jim půjčoval peníze. Na oplátku dostal darem zkonfiskovaný zámek v Kravařích, kde dožil do svých sedmdesáti let. Pravděpodobně dělal tajného agenta, protože se všemi uměl vyjít.
Jenže on prý dokázal proměnit obyčejný kov ve zlato?
I když to není můj postřeh, tak se o slavném alchymistovi Edwardu Kelleym říkalo, že má nějaký záhadný prášek umožňující transmutace kovů na zlato a že vlastní i nějaký tajný rukopis. Faktem je, že totéž se začalo říkat o Sendivojovi. Jeden polský badatel zjistil, že Sendivoj si vzal Kelleyho vdovu, začal spravovat jeho majetky a s velkou pravděpodobností získal i tyto věci. Sendivoj je opředen řadou záhad, dost klamal tělem, některé spisy podepisoval jinými jmény.
Jaké záhadné kousky se mu přisuzují?
K Sendivojovi se váže i taková rarita, že předpověděl existenci kyslíku. Zhruba 170 let před jeho objevením napsal, že existuje nějaká sloučenina, která když není, tak lidé umírají a oheň uhasne. Bohužel po Sendivojovi nezůstaly žádné průkazné prameny, existuje jen legenda, jež říká, že nechal udělat devět zlatých kachen. Nikdo neví proč.
Ale vy patrně tušíte, jak to bylo?
Myslím si, že rozluštění spočívá v tom, že jich bylo devět, což je číslovka pro synonymum určitého tajemství. Zlaté kachny rozhodil po různých místech kravařského zámku. Už je to skoro dvě stě let, kdy pět těchto kachen bylo nalezeno a okamžitě roztaveno. Jsem přesvědčen, že byly duté a Sendivoj v nich nechal nějaké zápisky. Zbývají nám čtyři kachny, které nebyly nikdy nalezeny, je možné, že je už někdo dávnou ukradl.
Co když to ale bylo jinak?
To nemohu vyloučit. Používám hypotézy, o kterých je třeba dále uvažovat, teprve časem se ukáže, nakolik jsou pravdivé, nebo ne. Pro mě je podstatné, že nic nevíme o tom, co máme za humny. Například jsem nalezl v jedné velmi staré archeologické ročence z roku 1907, že se na našem území našel fragment rituálního hunského kotle. Sám sebe jsem se ptal, kam se mohl podít? Nikdo nevěděl. Logicky se nabízelo hledat po institucích, které v té době už existovaly a v nichž by teoreticky mohl být tento vzácný fragment uložen. Jediná tak stará instituce je Slezské zemské muzeum v Opavě. Obrátil jsem se tedy na ně. Odpověděli mi: Kdepak, tady nikdy nic takového nebylo. Volal jsem jim znovu a znovu.
Až se ho podařilo najít?
Pak jsme v muzeu byli s mým spolupracovníkem Petrem Zajacem a najednou k nám přišel naštvaný pán a podal nám něco zabaleného v novinách se slovy: No, tak jsme to našli. Ukázalo se, že tak vzácný nález ležel více než sto let v depozitáři. Taková věc, na kterou by někde jinde, třeba v Americe, svítilo deset reflektorů a byla jí věnována část expozice. Samozřejmě je ale pro nás Evropany rok 1907 víc vzdálený, mezitím byly dvě války.
Jenže vám se ten kotel během nedávného natáčení podařilo téměř složit?
Pak jsme jeli do Krnova, kde se našel další kousek onoho rituálního kotle. Když jsme točili na zámku v Bruntále a vysvětlovali jim, že teď jdeme po hunském kotli, řekli nám: My tu mame tež kusek. Když budeme ještě trošku pátrat, tak jej složíme. Nejvíce mě potěšilo, že když jsme přijeli do Slezského zemského muzea později, už měli ten kousek kotle vystavený. Ale mají u něj jen nápis „Úlomek hunského kotle“, což asi nezainteresovanému návštěvníkovi moc neřekne.
Máte spoustu zábavných historek, ale snažíte se i o osvětu, že?
Mým cílem není jenom pobavit, ale také ukázat, že jak v Česku, tak i v našem regionu máme senzační věci, jenom o nich nevíme. Spousta lidí se mě ptá, jestli jsme našli poklad? Ona to ale tak úplně má ambice není, cílem je tyto věci zpopularizovat.
A co s těmi, kteří by rádi v senzačním odhalování pomohli?
Mohou mě navštívit na Knižním festivalu. Mám pro ně ale i jednu výzvu, určenou pro ty, kteří nutně potřebují peníze. Kdybychom totiž náhodou opravdu našli Attilovu hrobku, tak je o ní známo, že je prokletá. Hledáme proto někoho, kdo by to riskl a šel do ní první.
