Spěcháte, abyste stihli všechno, co vám život nakládá. Makáte. Neflákáte se. Úkoly přibývají, jenže více času a mnohdy ani peněz vám nikdo nedá. Že je doba zkrátka taková? Ano, je, ale to neznamená, že se musíte nechat semlít.
Když budete pokračovat ve sprinterském tempu, s největší pravděpodobností vás časem něco zastaví. V lepším případě zjištění, že vám život protéká mezi prsty, v tom horším vážná nemoc.
„Ráno rychle vypravím děti do školy, honem se namalovat, obléknout a letět do práce. Tam udělám, co je třeba – a že to mnohdy nejde, jak bych chtěla. Pak spěchám domů, večeře, úkoly… Ráda bych si vzala do ruky knížku nebo lelkovala u telky, ale většinou uklízím nebo vařím na další den. Pak šup do postele a ráno znovu na startovní čáru. A když do toho přijde nemoc dětí nebo je třeba zařídit něco navíc, je moje tempo ještě zběsilejší,“ říká čtenářka Jitka a mnoho z vás se s ní nejspíš ztotožní.
Čtenářka Eva zase uvádí: „Byli jsme tři sourozenci, ale maminka nám brzo odešla do nebe, a tak jsem se musela starat o tatínka a mladší sourozence. Brzy jsem se vdala a s manželem jsme vychovávali čtyři děti. Tak si dovedete představit, jaký shon mě čekal před Vánoci, do toho v práci uzávěrky a inventury. Musela jsem mít napečeno tucet druhů cukroví, umytá okna a vygruntovaný celý dům. A co mi dalo přemýšlení, čím udělat radost, jaké pořídit dárky. Oddychla jsem si až u stromečku a teď zpětně se divím, jak jsem to mohla všechno stihnout.“
Nyní je vdova, v invalidním důchodu. Postihla ji mozková příhoda, byla na polovinu těla ochrnutá a učila se znovu mluvit, číst a psát. Všem ženám, které se chovají stejně jako tenkrát ona, vzkazuje: zpomalte tempo.
Lépe místo rychleji
Hodně nám zavařila představa, že je třeba být ve všem perfektní, mít úspěch. I když pro každou to znamená něco jiného. Některá chce být skvělá v práci, jiná se snaží o dokonalou roli matky, manželky, milenky, hospodyně, kamarádky… Nebo nejlépe být dokonalá úplně ve všem. Všechny po něčem toužíme, běžíme za svými touhami a neumíme být spokojené s tím, co máme.
Životní styl, který se označuje slow (vyslovujte slou), nepředpokládá, že se z vás stanou lenoši, přestanete chodit do práce i vychovávat děti a dáte si nohy na stůl. Jeho podstata je úplně v něčem jiném.
Dává návod na to, jak si v mysli nastolit rovnováhu, soustředit se na důležité a vědomě prožívat to, co děláte. Prostě místo „rychle“ dělat věci „lépe“. Překvapivě to jde ve všech oblastech života. Pro začátek si nedávejte velké cíle, měňte svůj životní rytmus pomalu. Vlastně jde o návrat k tomu, co je vám přirozené. O návrat k sobě.
Jak na to
Existuje mnoho návodů, vybíráme pro vás ty nejdůležitější. Pro začátek si vyberte jednu každodenní povinnost, které se nevyhnete, a plně se na ni soustřeďte.
Nenechte se ničím rozptylovat, vědomě k ní nasměrujte pozornost. Je jedno, zda půjde o čištění zubů, stlaní postele nebo večerní nákup. Bavíme se o technice všímavosti, kdy se naučíte prožívat přítomný okamžik, oproštěný od dalších myšlenek a pocitů. Avšak čistě prakticky – soustředit se na jeden úkol, prožít ho a pak jít na další, se vám hodí kdykoliv. A dá se to naučit.
Zamyšlení: Kdo zpomalí, přežije. Je potřeba se i bavit a v klidu najíst |
Neustálým přeskakováním od jedné povinnosti ke druhé spotřebujete více energie a roztříštěná pozornost vede k chybám a snižuje výkon. Zlepšit pracovní výkonnost, aniž byste potřebovali více času, lze i odstraněním rušivých vlivů (například časté otevírání mailů), dobrým plánováním (úkoly si rozvrhněte ideálně den předem a začnete těmi náročnějšími), nebo i tím, že než zvednete telefon, napočítáte do pěti (během pár vteřin v sobě uzavřete rozdělanou práci a budete se soustředit na telefonát).
Inspirujte se
Zkuste si více všímat mladší generace. Třeba vás překvapí, že lidé ve věku zhruba mezi dvaceti a třiceti lety mají jinou životní filozofii. Rozdíl je nejvíc vidět v pracovní sféře. Ne každý mladý člověk se hrne hned po škole do práce, klidně si dá měsíc dva volna, třeba na cestování.
A když pracuje, nehodlá obětovat zaměstnání většinu svého volného času. Čas je momentálně nejžádanějším benefitem, který firmy můžou svým zaměstnancům nabídnout.
- Nakládejte si rozumné množství úkolů, ideálně tři na jeden den. A nemyslíme pracovní. K čemu jsou dlouhé seznamy povinností, když je není možné stihnout a jen je přesouváte ze dne na den?
- Každý den si ukliďte v hlavě, hoďte myšlenky na papír. Když je zapíšete, přestanou překážet. Poznamenat si můžete cokoliv: co si chcete vzít na sebe, co budete vařit, problémy, které vás trápí delší čas... Někomu více vyhovuje dělat tento rituál ráno, jinému až když den končí.
- Odpojte se. Všudypřítomné technologie na jednu stranu usnadňují život, ale když se jimi necháte pohltit, začnou vás ničit. Vyhraďte si každý den aspoň pár minut, kdy budete sami, minimálně jednou týdně to protáhněte na hodinu. Nejlépe v přírodě, kde budete chytat lelky. Nebo začněte s meditací. Samota je totiž ověřený způsob, jak se dobrat zpomalení.
- Buďte sami sebou. Rychlý život nabízí rychlá řešení, jež málokdy přinesou uspokojení. Nepovažujte štěstí za samozřejmost, a když se tento pocit dostaví, prožijte ho. A buďte rádi za to, co je, co máte, čeho jste dosáhli. Každý den si to připomínejte, nečekejte, až vás někdo pochválí.
- Nezáviďte ostatním, že mají lepší práci, více peněz, empatičtějšího partnera, chytřejší děti nebo jsou „jen“ zdraví.
- Odložte negativní přístup a věčné pochyby, přestaňte se srovnávat. Dokonce i na věcech, které vnímáte jako špatné, se dá najít něco dobrého.
- Každý den se na pár chvil zastavte a vychutnejte si, co právě děláte. Váš nový životní styl se pak může stát lékem na všudypřítomný stres. A když začnete žít ve svém tempu, konečně si splníte sny.
Dánská výchova utváří šťastné a odolné děti. Základem jsou pohádky i hygge |
Pomalé jídlo
Pomalý život se dá aplikovat do všech oblastí. Jednou z nich je i stravování, které záměrně zdůrazňujeme, protože fenomén pomalého jídla byl první, který se postavil spěchu už v 80. letech 20. století (šlo o reakci na otevření nejmenovaného řetězce s fast foodem).
Prakticky to znamená, že se naučíte vybírat si „nejspolehlivější zdravotní pojištění“, tedy kvalitní jídlo, a uděláte si čas na jeho konzumaci. I ten sebezdravější pokrm, když ho do sebe hodíte ve spěchu, ztrácí efekt. Třeba si ráno přivstaňte, abyste měli čas v klidu se nasnídat.
A když si nemůžete dovolit delší pauzu na oběd, nachystejte si jídlo do krabičky, aspoň budete dopředu přemýšlet o tom, co chcete jíst, a cestou vás nezláká žádný hamburger či zmrzlina. Pomalé a pravidelné stravování je také prevencí proti přejídání.
Jak by mohla vypadat pomalá domácnost? Hlavně bude přehledná, vlastně by se dalo říct uklizená, a tím se nemyslí každodenní pulírování. Obklopte se věcmi, které opravdu potřebujete. Nehromaďte, ani si od nikoho v dobré víře neberte to, co neužijete. Omezte lapače prachu a žrouty času. Domov má být oázou klidu, a ten přeplněné pokoje rozhodně nenavozují. Náročnou duševní práci lze účinně kompenzovat rukodělnou činností.
Hygge, lagom, lykkeProč jsou Dánové údajně nejšťastnějšími lidmi na světě? Odpovědí je hygge, tedy pohodový přístup k životu a umění najít si něco dobrého na každém okamžiku. Jde o příjemně strávené chvíle, ideálně v prostředí, které je vám milé, a s lidmi, jež jsou vám blízcí. Ještě dál jde lykke čili šťastný život. Podle Meika Wikinga, zakladatele Institutu pro výzkum štěstí, spočívá v pospolitosti, v penězích, ale do určité míry (pořizujte si jen to, co opravdu potřebujete a spotřebujete), zdraví, svobodě, důvěře a laskavosti. Zpomalení životního rytmu nahrává také švédský lagom, který bychom si mohli přeložit jako životní přiměřenost, rovnováhu. Ani málo, ani moc. A to se týká všeho, od jídla přes mezilidské vztahy až třeba po rozumně zařízené bydlení. |
Něco si vyrobit nebo opravit znamená, že zpomalíte a užijete si radost z tvořivosti. Proto vznikají sdílené dílny – místa, která nabízejí potřebné vybavení, materiál i pomoc, nebo se pořádají tvůrčí workshopy. Zkuste třeba Z pokoje do pokoje nebo Plechárnu v Praze, Tvoříme z palet v Liberci, pátrejte po plzeňských sdílených dílnách, které provozuje DEPO2015, koukněte se na webovky Fajna dilna v Ostravě nebo brněnského Hobbylabu.
A zpomalte i při nakupování oblečení, ať vám doma nepřetékají skříně. Jak uvádí Kamila Boudová v publikaci Kniha slou, podle odborníků prý stačí každé ženě ve skříni 35 kusů oděvů pro jakoukoliv příležitost i počasí (bez doplňků). Schválně si ty své spočítejte. Kdyby nic jiného, zamyslete se, zda opravdu potřebujete stále nové věci. Stojí vás peníze, čas i energii, kterou byste mohly věnovat něčemu úplně jinému. Třeba sobě.
