Ačkoliv mechanismy odlovu jsou si podobné až k nevíře (tedy až na podávání inzerátů do nedělní přílohy oblíbených novin), chemie a vzájemná dobrá komunikace musí být úplně stejná. Nemáte-li tedy to štěstí, že je trenérem váš kamarád nebo rodinný příslušník, do jakých vod hodíte udičku, abyste si pro sebe urvali toho nejlepšího kouče? Vyzpovídala jsem trenéra Petra Soukupa a rozhodně mu nedovolila jen ty odpovědi, ze kterých vyplývá, že trenéra potřebuje i stoletý stařík s chodítkem. Společně jsme připravili malého průvodce, který vám napoví, proč, jak, kdy, kde a za kolik je dobré se po vlastním běžeckém kouči poohlédnout.
Proč
„Trenér se hodí, když začínáte běhat, aby vám poradil s technikou a vy jste pak nemuseli složitě napravovat chyby. Jako v každém jiném sportu. Když začnete hrát golf, taky budete chtít, aby vás to někdo naučil pořádně,“ říká Petr a na rovinu přiznává, že na mezidobí popobíhání po parku, kdy je jediným cílem běžce radost z pohybu, trenéra opravdu nepotřebujete. „Ale pokud budete mít pocit, že stagnujete, nebo se budete chtít cíleně posunout někam dál, bude se vám trenér zase hodit. Zvlášť v případě, kdy hodláte z rekreačního běhání přestoupit mezi běžce výkonnostní.“
Jak
Jak vypadá spolupráce s trenéremNa první schůzce byste si měli sednout a sednout. Na rozdíl od rande byste si ale měli popovídat o sportovních cílech a minulosti. Až si je spolu stanovíte, sestaví vám trenér dlouhodobý plán, který průběžně přizpůsobuje vaší kondici a případným zraněním nebo nemoci. „Svoje svěřence pravidelně podrobuju testům a podle toho jejich plány upravuju. Posílám je na zátěžové testy, aspoň ze začátku, abychom věděli, s čím můžeme pracovat. Pak je pravidelně jednou měsíčně testuju – ať formou závodu, nebo na oválu. Například je nechám běžet 16x400 m. Každé dva měsíce by měl být vidět výkonnostní posun. Podle toho, jak testy vyjdou, někde přidáme a někde ubereme. Ale vždycky mám vizi toho, co spolu můžeme dokázat a jak,“ říká Petr Soukup a dodává, že komunikace je základ. A znamená mimo jiné i to, že se domluvíte, zda na vás má v kopci křičet nebo vám jen fyzicky ukázat, jak má který pohyb vypadat. Postup při první schůzce v heslech: 1. Stanovení cílů (čas, umístění, zhubnutí…) 2. Sportovní minulost (od kolika let, jaké sporty, jaké množství, jaká kvalita, osobní rekordy…) 3. Zdravotní stav (operace, úrazy, bolesti při či po sportu…) 4. Množství času vyhrazeného na trénink (2x týdně po 60min, 10x týdně po 2 hodinách) 5. První společný trénink, kde se zjistí technické vybavení sportovce 6. Zpětná vazba k stanoveným cílům (viz. bod číslo 1.) reálné x nereálné 7. Návrh tréninkového plánu na dané období (dlouhodobé x krátkodobé) 8. POKRAČUJE S VÁMI x HLEDÁ JINÉHO TRENÉRA
|
„Jak poznáte, že je vybraný trenér dobrý? Měl by si získat svěřencovu důvěru. Může to být tím, že je sám známý běžec, osobnost se sportovní minulostí, která se dá ctít jako vzor. Pokud je to někdo neznámý, měl by vás přesvědčit dobrými informacemi. Mělo by být vidět, že o problematice něco ví. Ideální je sportovec, aktivní běžec, který tuto disciplínu dělá už od mládí a k tomu má nějaké vzdělání a licenci. Mlaďoch, kterému sotva zaschnul inkoust na papíru z nějakého šestitýdenního kurzu, vás toho moc nenaučí,“ varuje Petr.
Dobrý trenér také ví, koho ještě může trénovat a koho už má poslat dál. Měl by být lepší než vy. „Já mám půlmaraton za 1:12,“ říká Petr Soukup, „a pokud by se u mě někdo chtěl připravit na čas pod 1:05, nebudu si ho syslit, abych měl dobrého svěřence, ale pošlu ho jinam.“ Ale připouští, že ne všichni trenéři umí být tak féroví. A především – trenér by měl působit důvěryhodně. Protože když vám potom napíše, že si dvacetkrát vyběhnete tenhle kopec, tak nebudete přemýšlet o tom, zda je to dobrý nápad, ale prostě to dvacetkrát dáte. „Váš trenér by neměl mít přehnaně moc svěřenců. Měl by stihnout věnovat se vám individuálně. Rozhodně bych neplatil za tréninkový plán, který někdo napsal jen tak od stolu a další tři kamarádi mají úplně stejný,“ varuje před uniformními tréninkovými plány vyráběnými kdesi v kanceláři na běžícím pásu.
Kdy najmout nebo vystřídat?
Kromě výše zmíněných případů, kdy běžec potřebuje zapracovat na technice, zlepšit časy nebo se připravit na nějaký výkon, to může být také v době, kdy jste se svým aktuálním trenérem příliš dlouho. Po pěti letech společného trénování to může být stejná nuda jako v jakémkoliv jiném láskyplném vztahu a je dobré do něj pustit svěží vítr v podobě někoho nového. A kdy poznáte, že jste si s trenérem sedli? „Měli byste si rozumět hned při prvním setkání. Základem dobré spolupráce mezi trenérem a svěřencem je totiž chemie, porozumění, důvěra a dobrá komunikace. Dejte mu měsíc a pak už určitě uvidíte, jestli jste je to on, nebo ne,“ říká Petr Soukup. Poté už je otázka spolupráce dlouhodobější záležitostí. Trenér by totiž měl mít vizi, kam a jakým způsobem vás chce dostat, a vy byste mu na to měli poskytnout dostatek času.
Kde
Hledat trenéra na internetu je nesmysl. Vyhledat si v Google „běžecký trenér“ a zavolat na první číslo nic dobrého nepřinese. „Měli byste dát na doporučení známých, na to, jak je kdo dokázal posunout a co je naučil. Reference jsou tady nejdůležitější.“ doporučuje Petr Soukup. Nejlepší je tedy pídit se přímo v běžecké komunitě a nechat si někoho doporučit. Nejlépe od soupeřů, kteří vás pravidelně předbíhají. Zatím.
Zač
Jaká je dobrá cena za trenérské služby? „Záleží na tom, zda si přejete individuální lekce, nebo vám stačí skupinové tréninky, které vás vyjdou levněji. Individuální trénink vás může vyjít až na 1 000 Kč za hodinu, běžná cena je 200 - 400 Kč za hodinu. Pochopitelně, pokud si nenajmete člověka, který trénuje třeba Masláka,“ říká Petr Soukup.
Z vlastní zkušenosti vím, že se často platí formou měsíčního či kvartálního paušálu, ve kterém už máte zahrnut tréninkový plán, společný výběh a konzultace. A za své peníze můžete na oplátku očekávat hodně. Týdenně aktualizovaný tréninkový plán, dotazy na aktuální kondici a zdraví, společné tréninky, komunikaci. Za své služby od vás trenér naopak očekává, že jeho plán budete plnit. „Chápu, že máte práci, jste nemocní nebo zranění, ale 80 procent toho, co vám napíšu, byste měli uběhnout. Jinak nemůžu ručit za vaši výkonnost a splnění vašich cílů,“ varuje Petr a říká, že právě jeho pravidelná týdenní přítomnost na tréninku svěřenců zaručuje, že je „jdou“ opravdu naplno.
A existuje někdo, koho by Petr Soukup nikdy netrénoval? „Nemysli si, že mě nebaví věnovat se úplným hobíkům. Naopak. Pozorovat jejich pokroky je skvělé a moc mě to baví. Přiznám se ale, že nerad trénuju ženy. Ne že by na to neměly. Zatímco muži trénují víc jako stroje, bez otázek, ženy o tréninku přemýšlejí, jsou emotivnější a tvrdohlavější. Ale vzhledem k dobré komunikaci a semknutosti, kterou trenér se svými svěřenci musí mít, je to trochu nebezpečná záležitost.“
A co trenér on-line?I když je to v době internetových a mobilních aplikací relativně běžné, pokud chce trenér udržet svého svěřence namotivovaného a dobře technicky připraveného, je nutné jej alespoň jednou týdně vidět. Podle aktuálního stavu upravuje tréninkové plány a probírá s ním věci, které přes Skype či jiný komunikační program řešit nelze. Mohou však nastat situace, kdy trenér odjede na delší dobu do zahraničí, případně svěřenec na soustředění mimo náš kontinent a trenér s ním nemůže odcestovat. V tomto případě je on-line trénink na místě, ale pouze jako krátkodobé řešení. Opět bude základ dobrá zpětná vazba a komunikace. Pozor ale na koučování na dálku! „Trenér, kterého jste osobně nikdy neviděli, a po týdnu vám posílá tréninkové plány, není trenér, ale pračka na peníze,“ říká Petr Soukup. Pro spoustu lidí je to ovšem nejjednodušší řešení a jsou ochotni za tréninkový plán zaplatit. „K tréninku můžete přistupovat kvantitativně, tedy odběhat jakkoliv dané dávky, nebo kvalitativně, kdy budete řešit i techniku běhu, která vás může posunout dál bez nutnosti tak velkých objemů. V případě kvantitativních běžců je on-line trenér bezproblémový. Pokud však jdete na kvalitu, trenér se musí aktivně účastnit tréninku. I ti nejlepší běžci na světě mají své trenéry a pracují na správné technice, i když by se na první pohled mohlo zdát, že mají dokonalý styl.“ obhajuje Petr Soukup nutnou přítomnost trenéra. Na elektronických trenérech, které s sebou nosíte v mobilních aplikacích typu Endomondo, je pozitivní to, že dokáží namotivovat řadu lidí k pohybu. „Vytvoříte si svoji skupinku a navzájem se budete podle dosažených výsledků poměřovat. Nikdo přece nechce být nejhorší. Do značné míry může aplikace nahradit i tréninkový deník. Na druhou stranu mě při pohybu obtěžuje větší velikost nutného mobilního telefonu a představa, že v průběhu tréninku budu řešit telefonický hovor od šéfa,“ říká Petr a dodává, že lepší je investovat do zařízení určeného k měření srdeční frekvence a běžeckých ukazatelů ve formě sporttestru, ale pokud nechcete investovat pár tisíc do speciálního vybavení, může být váš mobilní telefon vaším nejlepším tréninkovým partnerem.
|
