„Stalo se to během jednoho měsíce. Byla jsem naprosto zdravé dítě a najednou jsem začala takovým způsobem šilhat. Od té doby vidím jinak. Popsala bych to nejlépe asi tak, že mám pocit, jako by vše bylo placaté,“ uvedla žena.
Největším problémem je podle ní hlavně to, že nedokáže dostatečně odhadnout vzdálenosti mezi různými objekty. Na ulici jí pak hrozí nebezpečí a pro jistotu musí nosit v některých případech i slepeckou hůl. Bez ní by jí hrozilo, že například spadne ze schodů. Musí také nosit brýle. Na pravém i levém oku má několik dioptrií na blízko i na dálku.
„Už několikrát jsem řešila s lékaři, jak mou vadu odstranit. Vše je ovšem psychického rázu, takže je velmi těžké vymyslet léčbu, která by fungovala. Jsem přesto vděčná, že vidím. Někdo takové štěstí nemá,“ pokračovala dvojnásobná maminka pro Aflo.
Dochází na terapie, chodí k psychologovi, relaxuje, medituje. Nic z toho ovšem napomáhá a oči se stále kříží. S šilhavostí už je zkrátka smířená. Byla by jen ráda, aby se na šilhající pohlíželo jinak. Odmala ji šikanovali, byla vystavena posměchu a myslí si, že právě to jí, co se psychiky týče, vůbec nepomáhá.
