„Byla jsem pod troskami a hlínou a nemohla se hnout. Cítila jsem, jak mí teče krev ze zranění na bradě. Nedokázala jsem ani volat o pomoc, snažila jsem se být vzhůru, ale upadala jsem do šoku. Zavírala jsem oči a najednou jsem uslyšela neznámý hlas, který mi říkal, ať vydržím, že to zvládnu,“ uvedla žena.
Dvakrát se jí během doby pod sutinami stalo, že viděla bílé světlo. Popisuje ho jako obří teplé bílé slunce, které jí táhlo duši vzhůru, zatímco tělo zůstávalo tam, kde je. Cítila se lehká jako pírko a najednou měla absolutní pocit štěstí. Vždy ji ale vytrhl hlas, který říkal, že ještě není její čas a musí se vrátit zpět.
Kvůli vzácné nemoci byla žena uvězněná ve vlastním těle |
„Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy se začala třást země a mně a mojí kamarádce došlo, že jsme v průšvihu. Odehrálo se to tak rychle, že jsme nestihly zareagovat včas a schovat se. Utíkala jsem, ale dostihlo mě to,“ pokračovala.
Co se událo poté, popisuje jako zážitek z jiného světa. Měla pocit, že se vznáší nad svým tělem a míří někam, kam ji táhlo bílé světlo. „Stále tu byl ten hlas, který mi říkal, že ještě není čas odejít tam, kam odcházím. Dvakrát jsem se vrátila zpět, než jsem se zvládla nějak vyhrabat tak, aby mě záchranáři našli,“ popsala.
„Říkali mi, že jsem přežila jen zázrakem. Pak jsem dlouhý čas trávila v nemocnici, kde jsem se dávala znova do kupy. Nejdřív se mi ten hlas snažil namluvit, že je konec. Ale ozval se znovu s tím, že musím bojovat,“ doplnila Izraelka ve své knize, kterou po nehodě vydala.
Její zážitek je velmi podobný těm, jež popisují lidé, kteří se stejně jako ona ocitli na pokraji života a smrti. I oni často mluví o hřejivém bílém světle, za kterým měli jít, ale nakonec se vrátili zpět do svého těla.
Právě díky tomuto zážitku je žena přesvědčená o nesmrtelnosti duše. Věří, že existuje něco po životě a smrtí rozhodně naše pouť nekončí. A dokonce říká, že zřejmě promlouvala s čímsi, co lidé po tisíciletí nazývají bohem.
