Když Abby v dubnu 2025 ukončila chemoterapii, začala každý den v zrcadle vyhlížet malé, leč významné znamení svého zotavení. O měsíc později se ho konečně dočkala. Na hlavě jí začaly rašit malinké vlásky a tehdy se rozhodla, že celý proces dorůstání vlasů bude rok v kuse dokumentovat.
Abby dokončuje postdoktorandskou stáž v oboru klinické psychologie a ani ve snu ji nenapadlo, že by si měla v tak mladém věku vyslechnout diagnózu leiomyosarkomu ve 3. stadiu, což je vzácná forma rakoviny (agresivní zhoubný nádor vyrůstá z buněk hladkého svalstva, může se objevit kdekoli v těle, nejčastěji v děloze, hlubokých vrstvách břicha, cévách nebo na končetinách).
„Když už se to stalo, musela jsem se s tím nějak popasovat. Hlavně jsem věřila od začátku v uzdravení. A po chemoterapii jsem měla velkou chuť do života a napadlo mě, že by dokumentace růstu vlasů mohla pomoct ženám, které jsou zrovna na začátcích léčby rakoviny,“ uvedla žena pro People.
Z obchodu s parukami jsem utekla s pláčem, vzpomíná Marie na svou nemoc |
Když si před časem nahmatala v noze bulku, stále si myslela, že se nejedná o nic vážného. Neměla totiž žádné problémy. Cítila se skvěle a v hlavě měla pouze myšlenku na tukovou bulku. „Hned v nemocnici mě lékaři vyvedli z omylu. Byl to devět centimetrů velký nádor a byl zhoubný,“ pokračovala.
Ačkoli se zprvu zhroutila, pak se rozhodla užívat si života. Vdala se, cestovala a věřila, že se stane zázrak a uzdraví se, ačkoli lékaři jí tolik nadějí nedávali. „Chci jen ukázat světu, že diagnóza rakoviny není hned konec světa. Lékaři jsou fantastičtí, dnes máme skvělé možnosti. A já jsem šťastná, že mohu být na světě. A tentokrát s kudrlinkami, které jsem dříve neměla,“ dodala.
