„Když mi diagnózu sdělili, nemohla jsem nic dělat. Byla jsem v šoku, nemohla jsem plakat, bylo to zdrcující. Je vám čtyřiadvacet let, máte celý život před sebou a najednou slyšíte diagnózu, která může být smrtelná,“ uvedla žena pro DailyMail.
Glioblastom je nejagresivnější nádor mozku. Které příznaky mohou varovat![]() |
Když si celou situaci uvědomila, byla na tom psychicky velmi špatně a jak sama uvedla, měla pocit, že nemůže bojovat dál. Chtěla život vzdát, protože najednou v léčbě neviděla žádný smysl a měla pocit, že nebude mít dostatek sil na vše, co ji po nemocnicích čeká.
„Říkáte si, že jste mladí. Že se vám to nemůže stát. Ptáte se proč. Nemáte odpovědi a nevíte, jak se zachovat,“ pokračovala. Byla navíc naštvaná sama na sebe, že se víc nezajímala o podivné symptomy, které měla. Mívala migrény, trpěla velkou únavou, brněla ji ruka a měla pocit, jako by jí do končetin někdo zabodával jehličky.
„Někdy jsem také viděla dvojitě, měla závratě. Připisovala jsem to únavě z nevyspání, náročné škole. Neměla jsem pocit, že by to bylo neobvyklé. Lidé mívají migrény a není to vážné,“ pokračovala. Navíc byla u lékaře a ten na ní neshledal nic neobvyklého, stejně jako ona vše připisoval vyčerpání. Kdyby tehdy šla na magnetickou rezonanci, nádor už by byl vidět.
„Odhalilo se to až ve fázi, kdy byla rakovina ve třetím stádiu. Zhruba týden poté, co jsem v Austrálii uběhla maraton, jsem se v noci probudila a neměla cit v ruce. Bylo to, jako by mi ani nepatřila. A nemohla jsem se toho zbavit ani v práci. Ruka mě neposlouchala, měla jsem pocit, jako bych měla mrtvici. Tak jsem jela na pohotovost,“ doplnila.
Rané příznaky rakoviny se často tváří nevinně. Těchto 8 signálů lidé přehlížejí![]() |
A jen pár hodin poté už si vyslechla slova o rakovině. Následovala operace, chemoterapie i ozařování. Od té doby ušla dlouhou cestu, která pro ni nebyla jednoduchá. Přišla o práci, přátele a její život se obrátil na ruby. Nyní to vypadá dobře, rakovina je pryč, ale jak sama říká, už nikdy nebude v klidu.
„Musím chodit na magnetickou rezonanci několikrát do roka. Vždy budu mít strach, že se ta nemoc vrátila. Pomáhá mi o tom všem mluvit, protože doufám, že má zkušenost někomu pomůže a zachrání životy,“ dodala.
























