„Paradoxně mi ta nehoda zachránila život. Neměla jsem tušení, že mi něco takového roste v hlavě. Kdybych nebourala, zřejmě by na to nikdo nepřišel. Včas bych nemohla jít na operaci a stálo by mě to život,“ sdělila.
Když jí lékaři sdělili, že má v hlavě nádor, který musí jít ven a je potřeba naplánovat operaci, zhroutila se. Měla panické ataky i několikrát denně, protože se bála, že se nedožije konce roku. „Nabídli mi, že by mohli sledovat, jak na tom jsem a neoperovat hned. Jenže se ukázalo, že se nádor rychle zvětšuje. Tak jsem souhlasila s operací. V tu dobu jsem byla smířená s tím, že to nedopadne dobře. Najednou jsem pocítila určitý klid,“ pokračovala.
Před operací i po ní se kvůli svému psychickému stavu nastěhovala zpět k rodičům, kteří jí byli velkou oporou. Bez nich by se zhroutila úplně. Když usínala před samotným zákrokem na operačním sále, myslela na všechny krásné chvíle v životě a těšila se na to, co přijde po něm. „Probudila jsem se a byla vděčná, že žiji. Najednou jsem měla pocit, že to bude dobré. Že je to za mnou,“ podotkla.
Ačkoli vážná nehoda sama o sobě byla hrůzostrašným zážitkem, nakonec ženě zachránila život. „Bylo to jako nějaké znamení. Prostě se to mělo stát, abych byla naživu. Dnes mohu říct, že jsem zdravá a děkuji všem lékařům, za jejich všímavost a péči,“ dodala pro People.
