Byla jí diagnostikována vzácná autoimunitní choroba zvaná ANCA-pozitivní vaskulitida. Stalo se to poté, co jí v roce 2012 pes narazil do nosu a měla kvůli tomu velké bolesti. V roce 2017 pak o nos kompletně přišla a dnes musí nosit protézy, aby neměla v obličeji permanentně díru. Vadí jí to totiž při dýchání, mluvení a pochopitelně i při rýmě.
„Měla jsem ten nos nesmírně oteklý. Bylo to velmi nepříjemné a bylo hlavně velmi zvláštní, že otok nesplaskával. Lékaři mi říkali, že to bude chvíli trvat, ale několik týdnů už bylo opravdu hodně. Pak byly z týdnů měsíce a přidaly se i velké bolesti a začervenání,“ uvedla.
Otok vůbec neustupoval a žena navíc začala trpět častým krvácením z nosu. O dva roky později jí byla diagnostikována granulomatóza s polyangiitidou (GPA) – vzácná forma vaskulitidy, která může bez léčby způsobit závažné poškození tkání. Její nos se postupně propadl do obličeje a chirurgové jí sdělili, že jej nelze rekonstruovat a bude nutné jej odstranit.
Vše začalo nosem. Na plastické operace lidé chodili už ve starověku |
„Byla to pro mě paradoxně úleva, protože jsem měla naději na normální život. Nebylo příjemné chodit ven, když jsem měla nos v tak hrozném stavu, necítila jsem se vůbec dobře. Moje onemocnění je velmi vzácné, nemohla jsem najít nikoho, kdo by trpěl něčím podobným. Bylo náročné se se vším vyrovnat. Nyní jsem však šťastnější. Vypadám zase jako já a navíc je mi dobře,“ pokračovala.
Dnes má několik protéz, které si může nasadit na obličej. Má několik tvarů nosu, které konzultovala s odborníky. Může mít menší nosík, ale i širší nos. Má je také v různých barvách. Když je léto a je opálená, volí tmavší verzi. Když je venku zima a lidé mají červenější nosy, volí zase jiný. „Vlastně mě to baví. Mám v kosti tři magnety, na které se nos nacvakne. Je to pohodlné,“ dodala s úsměvem pro BBC.
