Po mrtvici jí nedávali žádnou naději. Dnes žena překvapuje i lékaře

Maria Dixonová se cítila plná života a měla energie na rozdávání. Přišla ovšem nečekaná zdravotní komplikace, která ji málem připravila o život. V hlavě jí praskla cévka a dostala mrtvici. „Lékaři řekli rodině, že do rána nepřežiji. A pokud se vůbec probudím, budu jen ležet a už nepromluvím,“ uvedla.

Pro rodinu to byl šok, protože do té doby sportovala, zdravě jedla, vyhýbala se kouření a alkoholu a cítila se skvěle. Možná právě její chuť do života i věčný optimismus stály za tím, že se i po mrtvici opět postavila na nohy a promluvila. Stálo jí to mnoho úsilí, ale nevzdala to.

Pět nejčastějších mýtů o mrtvici, kterým byste měli přestat věřit

„Když se to stalo, byla jsem zrovna v autě. Našel mě tam můj muž, když jsem mu neodpovídala na volání. Nemohla jsem mluvit a těžko jsem se hýbala. Došlo mu, že je zle a zavolal sanitku. Můj stav se radikálně zhoršoval už v sanitce a v nemocnici jsem pak upadla do bezvědomí,“ popsala vývoj svého stavu žena.

V nemocnici pak zjistili, že masivně krvácí do mozku a vyhlídky na uzdravení tehdy devětapadesátileté ženy jsou minimální. Ihned po operaci sdělili rodině, že by měli počítat s tím nejhorším.

„Byla jsem v bezvědomí dva týdny. Rodina každý den čekala telefonát z nemocnice o oznámení mého úmrtí. Ale pak jsem se probudila. Pamatuji si, že jsem slyšela svůj hlas, který volá, že tam stále je. Ale bylo to jako moje duše, která je jen v černém prostoru. Chtěla jsem se dostat ven,“ pokračovala.

Probudila se, ale rehabilitace a cvičení dlouho nepřinášely žádné výsledky a zdravotní stav se nelepšil. Lékaři proto rozhodli o další operaci, při které Marii odstranili nahromaděnou mozkomíšní tekutinu a zavedli takzvaný shunt. Laicky řečeno se jednalo o hadičku, která dalšímu hromadění tekutiny zabraňovala. A to byl ten zásadní zvrat.

Při mrtvici se hraje o čas. Nepodceňujte varovné příznaky

„Bylo to, jako bych se od chvíle, kdy jsem upadla do bezvědomí, poprvé úplně probudila. A tehdy jsem si řekla, že se nevzdám. Měla jsem pocit, jako bych celou dobu jen spala a všechno, co se stalo, byl sen,“ doplnila.

Dva roky každý den tvrdě dřela na rehabilitacích. Sama uvedla, že chtěla dál žít, protože její maminka v roce 2013 mrtvici podlehla a zkrátka nechtěla skončit jako ona. „Dnes jsem v pořádku a užívám si každého dne jako nikdy předtím. Na světě je tak krásně,“ dodala pro Manchester Evening.