„Měla jsem také problémy s rovnováhou. Motala se mi hlava, občas jsem měla mžitky před očima. Ale lékař mi řekl, že jsou to jen pozůstatky kocoviny. Nechtěla jsem se s ním hádat, že jsem nepila už nějaký čas. Ale zdálo se, že je to opravdu banální a nechala jsem to být. Šla jsem domů s léky proti bolesti,“ uvedla žena.
Její bolesti se ale stupňovaly. Léky na bolest nepomáhaly a cítila se, jako by měla nějakou extrémní chřipku. Bolesti totiž vystřelovaly už i do rukou a nohou, hodně zvracela a nakonec nebyla sama schopná ani vstát z postele. To už měla velký strach a zavolala si záchrannou službu. Právě to jí nakonec zachránilo život.
„Kdybych se stále jen řídila radou lékaře a spala, abych se podle něj vyspala jen z údajné kocoviny, už bych tu nebyla. V mozku se odehrávala bitva, kterou bych sama bez pomoci lékaře nemohla vyhrát,“ pokračovala.
Nakonec tedy lékaři v nemocnici odhalili, že prodělala mrtvici. Její stav byl velmi vážný a přijela za pět minut dvanáct. Stačilo by jen pár hodin počkat a už by nebyla živá. „Nejprve optik odhalil otok zrakového nervu, pak mě ihned poslali na sken a šlo to ráz na ráz. Lékaři najednou byli v pohotovosti. Strašně mě vyděsilo, jak blízko jsem byla smrti. Mohla jsem ochrnout, nemusela jsem už nikdy mluvit. Měla jsem vlastně obrovské štěstí. Ale dnes už vím, že se lékařem nikdy nenechám odbýt. Měla jsem hned dát na svůj instinkt, který mi od začátku říkal, že to nebude banalita,“ doplnila žena.
Dva týdny pak strávila v nemocnici a dostávala léky na ředění krve. Tím ale její boj zdaleka neskončil. Kvůli dlouhé rekonvalescenci musela přerušit poslední rok univerzity a problémy jí dělaly i tak obyčejné věci jako připravit si šálek čaje. Zatímco její vrstevníci studovali, pracovali a bavili se, ona měla pocit, že zůstala pozadu. „Mrtvice mi ukradla moje dvacátá léta,“ dodala pro BBC. A varuje každého, kdo pocítí nesnesitelnou bolest hlavy, kterou nikdy předtím neměl. Podle ní by měl ihned zamířit do nemocnice.
